4. maturitní otázka


Vývoj římské otrokářské společnosti

(HTML náhled)

a. osídlení Apeninského poloostrova - probíhá od poloviny 2. tisíciletí , nejsilnější vlna během přesunu mořských národů ve 12 - 9 stol. př. n. l. , 1. vlna byli Italikové - osídlili největší část Itálie ( střední část ) , byli tvořeni mnoha kmeny , např. Latinové , Umbrové , Samnité , Sabinové , kteří se dělí do dvou hlavních skupin . 1. latinské - žili v oblasti kolem Říma , 2. Umbrosábelské - žili na nejsevernějším území , které Italikové ovládli a část ve střední Itálii. Další důležitou vlnou byli Ilyrové,kteří osídlili jižní Itálii ( Kalábrie ) , krátce po nich přišli Veneti - usídlili se na severovýchodě Itálie , v okolí dnešních Benátek , přinesli s sebou znalost železa a jezdeckého koně . V 8. stol. přicházejí Řekové v důsledku velké řecké kolonizace , osídlili jižní Itálii a východní pobřeží Sicílie , založili města Syrakusy, Neapol , Tarent .Přináší vyspělou řeckou kulturu.
Kolem roku 400 přicházejí na sever Itálie Galové ( Keltové ). Féničané - ovládli západní pobřeží Sicílie - Kartágo.

Etruskové - oblast na pomezí střední a severní Itálie ( oblast dnešního Toskánska ) , jejich původ je dosud nejasný , existuje několik variant - 1. přistěhovalci z Malé Asie , 2. jejich báje hovoří o tom , že pocházejí z Lýdie ( Etruskové však nejsou indoevropané ) , 3. nebo místní obyvatelé odjakživa. Počátky jejich civilizace je kolem 9. století , převzali písmo od Řeků , zachovali se nám jejich nápisy , dodnes nejsou úplně rozluštěné . Rozkvět říše nastal kolem 7.stol. př.n.l. , kdy jsou Etruskové na vrcholu . Nevytvořili nikdy jednotný stát , pouze samostatná opevněná města. V 6.stol. probíhají boje 3 nejvyspělejších mocností - Etruskové , Řekové a Kartaginci , rozhodující námořní bitva roku 540 př. n. l. u Alalie ( poblíž Korsiky ) , Etruskové se spojili s Kartaginci a porazili Řeky . Etruskové byli výborní stavitelé - znali klenbu a oblouk , kanalizace a vodovody. Byli také dobří ve zpracování kovů uměli vysoušet bažiny ( vznikl Řím ) .


Počátky Říma
doba královská ( 753 - 510 př.n.l. ) , podle tradice prý po dobytí Tróje přivedl zbytky Trójanů do Itálie Aeneas , bratři Remus a Romulus ( podle pověsti odchováni vlčicí ) bojovali o moc a název města , Remus zabit a město nazváno podle Romula , Řím založen 21.4. 753 př.n.l. , městem se však stalo až v 6.stol př.n.l. Římu vládli Etruskové přes 200 let , vláda dynastie Tarquiniů . Mezi nejznámější krále patřil Servius Tullius, který provedl reformu, jenž rozdělila obyvatelstvo do 5 majetkových tříd podle výše majetku vyjádřeného v penězích nebo podle výměry pozemků. Mělo to vliv na postavení individua v centurijním shromáždění . Každá třída měla povinnost stavět určitý počet centurijí ( jednotek vojsk ) , podle nich se také hlasovalo , převahu měli členové první třídy , stavěli nejvíc centurií ( 80 pěších , 18 jízdních ) - nadpoloviční většina hlasů .
Být členem armády – základ vážnosti v občanském životě. Poslední etruský král Tarquinius Superbus byl vyhnán z Říma roku 510 př.n.l. Poté vzniká republika.


Řím za republiky ( 510 - 31 př.n.l. )
Státní zřízení - v čele stojí 2 konzulové ( nejvyšší úředníci ) , společná odpovědnost , voleni z patricijů senátem na 1 rok. Moc správní , vojenská a soudní. 2 Pomocníci - kvéstoři - správa státní pokladny , později praestoři - výkon práva - pouze v době ohrožení Říma volen na půl roku diktátor . Senát se skládal ze 3 stovek senátorů ( patricijů ).
Římské vojsko - všichni svobodní občané vlastnící majetek ( výzbroj na vlastní náklady , vojenská služba neplacena) Ten , kdo plnil vojenskou službu , se mohl ucházet o nějaký úřad.
Římská společnost - Patricijové ( podle lat. pater - otec ) římští aristokraté , privilegovaní , plnoprávní , politická moc. Plebejové - přistěhovalci nebo jejich potomci , bez přístupu k úřadům . Boj plebejů s patriciji ( plebejové třikrát odešli z Říma s tím , že založí vlastní město ) , vojenské oslabení Říma , museli jim přistoupit na jejich požadavek. Plebejové si volili tribuny lidu - vlastních úředníků ( nejprve 2, potom 10 ) na jeden rok , měli právo veta. Zákony 12 desek ( 449 př.n.l. ) - 1. římský zákoník , rovnost římanů před zákonem , právo uzavírat sňatky s patriciji..- 445 př.n.l. , právo být voleni jako konzulové - 367 př.n.l. , právo zastávat kněžské funkce - 300 př.n.l. Zrovnoprávnění plebejů s patriciji , zpřístupnění všech úřadů - ten ovšem získali pouze bohatí plebejové , vytvořili s patriciji novou vrstvu nobilitu ( nobilis - vznešený ) .

Válečné události - Po vypuzení Targuinia podstoupili Římané urputný boj s Etrusky , zejména s Porsennou , vládcem etruského města Clusia . Po velké porážce roku 506 př.n.l. , kterou Etruskům uštědřil Aristodemos , se římanům podařilo úplně se vymanit z etruské nadvlády . Zaneprázdnění Říma využili Latinové ( spolek 6 latinských měst ) , válka s Římem , roku 493 př.n.l. uzavřen mír ( řím. Spurius Cassius ) a došlo ke vstupu Říma do tzv. Latinské federace.Postavení Říma se postupně upevňovalo a od 2. pol. 5. stol. př.n.l. přešli Římané k protiofenzívě proti Etruskům .Nejurputnějším bojem této války bylo desetileté obléhání ( 406 - 396 ) města Veje . To dobyl Markus Furius Camillus. Město bylo vydrancováno , obyvatelé prodáni do otroctví. Pozemek zabrán k římské obci. Na počátku 4.stol př.n.l. byl Řím vystaven vpádu Galů ( Keltů ) . Ke srážce Galů s Římany došlo roku 390 př.n.l. na řece Alii. Římané byli poraženi , zbytek vojska uprchnul do Vejí. Řím zůstal bez ochrany a byl zpustošen a vypálen. Po 7měsících drancování souhlasili Galové s odchodem za vysoké výkupné 1000 liber zlata. Když Římané odvažovali Galům zlato , objevil se Markus Furius Camillus (ten ,co dobyl Veie ) , porazil Galy do jednoho a osvobodil Řím. Ten se poměrně rychle vzpamatoval z drancování. Roku 348 př.n.l. se Galové pokusili o nový vpád , ale byli snadno poraženi. Roku 334 Galové byli nuceni přijmout mír.
Poté následovaly 3 války se Samnity ( kmeny Latinů ) - latinská města , která byla podmaněna Římem , se rozhodla využít boje Římanů se Samnity k tomu , aby dosáhli rovnoprávného postavení v Latinské federaci . ( Latinové chtěli stejná práva jako Latinové ) . Vypukla první Samnitská válka 340-338 př.n.l. - rozhodující bitva u Trifana , kde Řím jasně vyhrál . Nejbližší obce Římu získali římské právo , ostatní obce vyrovnány ve všech obč. právech kromě voleb. práva . Římané se zmocnili řeckého města Neapol ( velká nadřazenost Říma ve federaci ) , záminka k druhé Samnitské válce ( 326 - 304 př.n.l. ) střídavé úspěchy Říma , zlom nastal roku 314 , kdy Řím dobyl hl. Samnitské město Boviana.
3. Samnitská válka v letech 298 - 290 př.n.l. - Samnité vytvořili silnou koalici s Etrusky , Galy a Umbry ) , rozhodující bitva se odehrála roku 295 př.n.l. u Sentina - Etrurie a Umbrie se vzdaly Římu . Po dalším vítězství nad zbytky Galů a Etrusků se Řím zmocnil celé stř. Itálie.

Po samnitských válkách a podrobení střední Itálie se dostali Římané do styku s řeckými městy na jihu Itálie . V 80. letech 3.stol. př.n.l. vše spělo k boji mezi Řeky a Římany . Jelikož Řím byl velice silný , Řekové požádali o pomoc epeirského krále Pyrrha. Pyrrhos byl znamenitý vojevůdce ( Alexandr makedonský ho označil za největšího vojevůdce všech dob ) . Na jaře roku 280 př. n.l. se Pyrrhos vylodil v Itálii. Jeho armáda se skládala z 22000 dobře vycvičených pěšáků , 3000 thessalských jezdců a 20 bojových slonů . K 1. bitvě došlo u města Herakleie. Pyrrhos zvítězil , Římané ztratili Lucanii. Všechna řecká města přešli na Pyrrhovu stranu ( kromě Neapole ) . Na jaře roku 279 př.n.l. se vydal Pyrrhos do Apulie , kde Římané shromažďovali vojsko o 70000 mužích . U města Asculu se odehrála 2. velká bitva. Řím byl opět poražen , ale Pyrrhovy ztráty byly obrovské Římské lidské zásoby nebyli vyčerpány ,latinští spojenci zůstali Římu věrní. Pyrrhos neměl dostatek prostředků k dalším bitvám
Řekové mezitím obléhali kartaginská města na západě Sicílie , ovšem potřebovali posilu. Požádali Pyrrha o pomoc. ( doufali , že po porážkách se Římané nepokusí znovu o útok ) . Pyrrhos si usmyslil , že na Sicílii dosáhne většího úspěchu a bez větších ztrát a sjednával mír s Římem. Ten byl přijat ( dokonce výhodnější pro Pyrha ) , ale poté Kartaginci nabídli vojenskou pomoc Římu proti Pyrrhovi ( chtěli ho udržet v Itálii ) a Řím zrušil mírovou smlouvu. Pyrrhos přesto opustil v roce 278 př.n.l. Itálii a vydal se na Sicílii . Z počátku měl velké úspěchy , ale později vyslalo Kartágo ze severní Afriky novou armádu na osvobození západní Sicílie . Pyrrhos udržel pouze Syrakusy . Řím podnikl ofenzivní tažení do jižní Itálie , dobyl zpět ztracené území. Zbytky řeckých měst a Italických kmenů ,kteří ještě si uchovali nezávislost , požádali Pyrrha o pomoc. Ten se vzdal Sicílie a roku 275 př.n.l. se vydal do Itálie ( na zpáteční cestě ztratil polovinu vojska ) .
Roku 275 př.n.l. došlo k rozhodující bitvě u Beneventa. Pyrrhos utrpěl porážku , on sám uprchnul. Roku 267 př.n.l. zlomil Řím odpor posledních kmenů. Tak se Řím zmocnil celé Itálie .
Vrcholný rozkvět republiky ( 264 - 133 př.n.l. )
Kartaginci měli absolutní nadvládu v západním středomoří , mírová smlouva s Římem. Boj mezi bývalými spojenci byl nevyhnutelný , obě strany byly zastánci agresivní a dobyvačné politiky. Spor o město Messanu ( velmi bohaté ) , které bylo obsazeno Mamertiny , bývalými žoldnéry syrakuského tyrana Agathokla . Nový syrakuský vládce Heiron druhý chtěl dobýt město zpět , zahájil boj proti Mamertinům , ti požádali o pomoc jak Kartagince tak Římany . Nejdříve přišli Kartaginci , ale Římané je vyhnali . Došlo k 1. Punské válce ( 264 - 241 př.n.l. , Římané říkali Kartagincům Punové ). Řím měl z počátku velké úspěchy , dobyli Kartaginské město Akragant . Římanům bylo ovšem jasné , že musí vybudovat také loďstvo. V abnormálně krátké době vyrobili 120 válečných lodí ( později s můstky a háky - při střetu 2 lodí se můstky spustili , boj jako na souši , v tom byli Římané lepší ). V roce 260 př.n.l. dosáhli Římané prvního námořního vítězství , roku 256 př.n.l. podnikli výpravu do samotného Kartága na sever Afriky. Konzul Regulus uštědřil Kartágu několik porážek , Kartaginci žádali o mír , ten byl římany odmítnut. Reguluis poslal na zpět část svého vojska ( tak moc si věřil ) Kartaginci toho využili , Římany porazili , Regulus byl zajat a zbytek armády bylo zničeno bouří . Boje dál pokračují na Sicílii se střídavými úspěchy. Až v roce 251 př.n.l. Římané vyhráli u Panorma ( Palermo ) , Kartaginci museli opustit Sicílii , válka se rozhodla na moři , rozhodující bitva byla u Aegatských ostrovů roku 241 př.n.l. Kartágo muselo zaplatit Římu válečné náhrady ve stříbře , vzdalo se Sicílii , Římané ještě zabrali Sardinii a Korsiku. Kartágo se ovšem rychle vzpamatovalo , podmanili si Hispánii ( bohaté město Saguntum) , zabral ho Hannibal - nové Kartágo.

2. punská válka ( 218 - 201 př.n.l. ) - Římané měli plán , že vytvoří dvě armády . První se vydá do severní Afriky a napadne Kartágo , druhá armáda se vydá do Hispánie a upoutá pozornost Hannibalovy armády. Na jaře roku 218 se ovšem Hannibalova armáda ( 80000 pěšáků , 12 000 jezdců a 37 válečných slonů ) dala na pochod . Vydali se přes Alpy na sever Itálie. Obě armády Říma po odhalení Hannibaliva plánu se vrátili zpět do Itálie. Po 33 dnech došel Hannibal k Pádu . Aniž by se s někým utkal , utrpěl obrovské ztráty ( Kartaginci v životě neviděli sníh ) . V Gálii se podařilo Hannibalovi doplnit armádu o místní kmeny ( vzpoura protiˇřímské nadvládě ) . K prvnímu střetnutí došlo koncem roku 218 u řek Ticina a Trebie. V obou bitvách byli Římané poraženi. Roku 217 Hannibal přesunul své vojsko do sever. Etrurie. Gaius Flaminus ( konzul na rok 217 ) čekal Hannibala na silně opevněných pozicích města Arretia. Hannibal se nechtěl zdržovat a proto se rozhodl obejít město krajinou , která byla považována za neschůdnou kvůli povodním. Kartaginská armáda opět dokázala nemožné. Když se Flaminus dozvěděl o manévru Hannibala , splašeně pospíchal za jeho armádou.
Když Římané vstoupili do soutěsky u Trasimerského jezera , padli do léčky Kartaginského vojska , kterou vymyslel Hannibal . To nebyla bitva , ale nemilosrdná řež všech Římanů . Flaminus zde také zemřel. Po této porážce v Římě vypikla panika , byl vyhlášen vyjímečný stav , diktátorem byl zvolen Quintus Fabius Maximus . Byli zničeny mosty přes Tiberu a narychlo vybudováno opevnění. Došlo k bitvě u Cann 216 př.n.l. - Řím měl 80000 pěšáků , 6000 jezdců .Kartaginci měli 40000 pěšáků , 14000 jezdců . Hannibal zvolil taktiku půlměsíce , do středu postavil nejslabší jednotky ,na hrotech měsíce byli jeho nejlepší jezdci. Římané zaútočili do středu ( což Hannibal předpokládal ) , tlačili Kartagince před sebou. Když se ovšem dostali na úroveň jezdců , tak jezdci okamžitě vyrazili Římanům do zad a začali Římany masakrovat. Zahynulo 54000 Římanů , Hannibalovo jednoznačné vítězství. Tato bitva je pokládána za nepřekonatelný příklad válečné taktiky. Po této bitvě přešla většina Itálie na Hannibalovu stranu , dokonce navázal kontakty s Makedoniíí ( Filippos patý ) . Římané opustili Itálii , izolovali tak Hannibala. Římská vojska se vylodila na Sicílii , kde dobyli Syrakusy roku 211př.n.l. ( Hannibalův spojenec ). Do čela armády se postavil mladý Publius Cornelius Scipio.Ten se vydal do Hispánie . Po urputném boji s Kartaginskými vojsky , které zde zůstali , dobyl hlavní centrum Kartága v Hispánii - Nové Kartágo - 209 př.n.l. Římané také podnikli tažení do samotné Itálie . Obklíčili Capuu , město , které bylo základnou Hannibalova vojska v Itálii .Aby Hannibal odlákal římská vojska , podnikl tažení na Řím.( byla to jenom zástěrka , v té době už neměl tolik bojových sil , aby to dokázal ). Římané tuto lest prokoukli a dál obléhali Capuu. Capua poté brzy padla - 211 př.n.l. Hannibal požádal o pomoc svého bratra Hasdrubala , aby přivedl Kartaginskou armádu z Hispánie. ( značné oslabení držav Kartága v Hispánii , čehož využil Scipio ) . Hasdrubalovi se povedl stejný husarský kousek jako bratrovi ( přešel Alpy ) . Ovšem dostalo se mu uvítání v podobě silného římského vojska. Hasrubalova armáda vpadla roku 207 př.n.l. Hannibal byl nucen opustit Itálii. Roku 205 př.n.l. po návratu Scipia z Hispánie se začala uskutečňovat tažení do severní Afriky , což bylo posledním krokem k vyhrání války.
Na jaře roku 202 př.n.l. byl Hannibal poražen v bitvě u Zamy. Roku 201 př.n.l. uzavírá Kartágo s Římem mír. Kartágo muselo zaplatit Římu válečné náhrady ( 260 tun stříbra ) a přišli o všechny kolonie ve prospěch Říma.

3. punská válka ( 149 - 146 př.n.l. ) - Nobilita chtěla úplně zničit Kartágo , ovšem neměli k tomu žádnou záminku. Tu jim obstaral numidský král Masinissa ,který chtěl připojit ke své zemi část Kartaginského území. Římané obvinili Kartágo , že hledá spojence proti nim a vyhlásili Kartágu válku. Ukázalo se , že dobytí Kartága nebude snadná záležitost . Vedením římských vojsk byl pověřen Publius Scipio Aemilianus ( adoptivní vnuk Scipia ) a provedl absolutní blokádu Kartága. V roce 146 př.n.l. provedl generální útok. Následovali týdenní pouliční boje , při níž bylo Kartágo definitivně dobyto. Kartágo bylo zapáleno a hořelo celých 16 dnů. Území bylo poté zoráno a posoleno , Kartaginské území bylo připojeno k Římu.

Války s Makedonií - Makedonie pořádala výboje v Řecku , první válku s Makedonií pojali Římané jako vyčkávací a zkoušeli , jak jsou Makedonci silní ( 216 př.n.l. ). Druhá válka již nebyla tak poklidná jako ta první. Římané nezapomněli na spojeneckou smlouvu Makedonie a Hannibala. Římské vojsko po vítězství nad Kartágem značně zagresívnělo . Roku 200 př.n.l. se Římané vylodili v Ilýrii , roku 199 př.n.l. se podařilo Římanům získat na svou stranu Aitolský spolek a roku 198 př.n.l. i Achajský spolek , kterým se nelíbil styl Makedonské politiky ( vykořisťovali je ). Roku 197 př.n.l. způsobili Římané ( Titus Quinctius Flaminius ) Makedoncům rozhodující porážku u Kynoskefal. Makedonii zbylo pouze vlastní území , kolonie musela přenechat Římu. Makedonie se po určité době vzchopila ( vládl zde Perseus ) , začala rozšiřovat své území , hledala spojence proti Římu ( např. Kartágo ) , ale Makedonci nikoho nesehnali. Řím vyhlásil Makedonii 3. válku - 171 př.n.l. , Perseus měl z počátku úspěch , ale poté se průběh boje obrátil , Perseus chtěl uzavřít mír , Římané však po něm chtěli úplnou kapitulaci. To samozřejmě Perseus odmítl , válka pokračovala dál a roku 168 př.n.l. římská vojska pod vedením Lucia Aemilia Paula porazila Perseovu armádu v bitvě u Pyndy - pád Makedonského státu.


Krize Římské republiky
a. v hospodářství - vzrůst počtu otroků ( kořist výbojných válek ) , hlavní pracovní síla , levnější práce otroků umožnila otrokářům prodávat své výrobky levněji než svobodným rolníkům , dovoz laciného obilí z provincií. Řím měl občanskou armádu , během dlouhých válek se rolníci nemohli starat o svá pole , které mezitím zpustla. Na velkostatcích se produkuje levněji než na jednotlivých statcích , rolníci krachují , stávají se z nich bezzemci , kteří nemohli do armády - oslabení vojska.
Vzniká velký majetkový rozdíl mezi obyvateli , nobilita získává větší moc , skupuje všechny pozemky na kterých zakládá nové velkostatky. - snaha najít řešení Tiberius Sempronius Gracchus - tribun lidu roku 133 př.n.l. , zastával názor , že by se měla nadměrná půda velkostatkářů rozdělit mezi bezzemky a posílit tak římské vojsko , zabit senátory na Capitolu při volbách tribuna lidu na příští rok. Gaius Sempronius Gracchus - tribun lidu v letech 123 a 122 př.n.l. , angažoval se pro městskou chudinu , prosadil obilní zákon - prodej levného obilí nemajetným , vytvořil soudy vyšetřující zločiny správců provincií ( úplatky , monopolizace- jeden druhého hnán touhou po penězích zruinoval a poté skoupil jeho majetek ). Bezzemky chtěl usídlit na jihu Itálie , Sicílii a v severní Africe , neprosadil návrh udělit občanské římské právo všem spojencům Itálie , snaha upevnit republiku a zajistit dobrou armádu , nakonec zabit odpůrci.
Gaius Marius - velitel vojsk proti numidskému králi Jugurthovi v Africe , v letech 104 - 100 př.n.l. zvolen konzulem , do armády přijal bezzemky , výcvik a výzbroj na úkor státu , zavedl žoldnéřskou armádu ( plat a podíl na kořisti ) , slib přídělu půdy po 16 letech v armádě , úspěšné boje proti Germánům ( Kymbrové , Teutoni ) v letech 102 - 101 př.n.l. Krize ovšem nekončí - problém se spojenci , všichni obyvatelé říše museli platit daně a vykonávat vojenskou službu , ale jen zlomek z nich měli občanské právo , válka v letech 90 - 88 př.n.l. , spojenci získali převahu a proto roku 88 př.n.l bylo občanské právo rozšířeno na všechny svobodné obyvatele jižně od Pádu.


Občanská válka odlišné názory na správní zřízení říše , populárové - stoupenci lidu , střední vrstvy a měšťané , chtěli prosadit , aby přístup k úřadům měli i málo majetní , vůdcem populárů byl Gaius Marius .
Optimáti - stoupenci neomezené moci senátu , odpůrci změn ,proti rozdělení pozemků , použití násilí k udržení tehdejších poměrů , vůdcem byl Lucius Cornelius Sulla . Spor o vrchní velení ve válce s pontským králem Mithridatem šestým ,který roku 89 př.n.l. napadl římskou provincii v Malé Asii . Velením byl pověřen Sulla , avšak senát prosadil Gaia Maria .Sulla proto dobyl Řím roku 88 př.n.l. , zneškodnil své odpůrce a vytáhl do boje proti Mithridatovi . Jeho nepřítomnosti využil Marius , zmocnil se Říma a prohlásil Sullu za nepřítele státu . Roku 85 př.n.l. ukončil Sulla vítězně boj , odplul do Itálie a roku 82 př.n.l. dobyl Řím . Prohlásil se doživotním diktátorem , vytvořil proskripce ( zabito 40 senátorů a 1600 jezdců ).Po Sullově smrti byla obnovena republika. - do Itálie dovezeny statisíce otroků , snaha bojovat za svobodu , práce za oblečení a nejnutnější stravu , často měli okovy na nohou a vypáleno znamení , nuceni bitím k práci , trvalá hrozba pro římskou republiku.
2 Povstání na Sicílii v letech 136 - 132 a 104 -101 př.n.l , potlačeno až po vleklém boji , otroci ukřižováni , nebo shazováni ze skal. Spartakus ( gladiátor ) - 73 - 71 př.n.l , se 70 gladiátory uprchnul z Říma , skrýval se u Vesuvu , počet vzbouřenců vzrostl na 60000 tisíc . Spartakus porazil dvě armády , které byly poslané na jeho zničení , Spartakus se chtěl dostat na Sicílii , zaplatil pirátům za přepravu , ti se na něj ovšem vykašlali , Spartakus se rozhodl dostat se na sever Itálie , Crassus však vybudoval opevnění , chtěl Spartaka odříznout a počkat na posily , Spartakova armáda přesto prorazila ,ale poté byli ubiti , Spartakus zmizel , zřejmě padl v boji . 6000 jich bylo ukřižováno.
60 př.n.l - 1. triumvirát ( tajná dohoda , snažit si pomáhat při realizaci cílů ) - Pompeius , Crasssus , Caesar .
Crassus se odebral do Sýrie ( jako správce provincie ) , chtěl se proslavit v boji proti Patrhské říši , utrpěl velkou porážku roku 53 př.n.l. v bitvě u Karrh ( zemřel ). Pompeius měl z počátku navrch ( porazil Mithridata , potlačil vzpouru v Hispánii ),ale Caesar dobyl Gálii v letech 57 - 56 př.n.l. , podniknul tažení do Británie. Byl velice populární u lidí , získal velkou válečnou kořist , typická byla oddanost jeho vojáků - schválně si oblékl před každým bojem růžový plášť , aby byl rozpoznat od ostatních. Roku 52 př.n.l. zvolil senát konzulem Pompeia , ale bez kolegy - fakticky diktátor. Caesarovi přívrženci vyhnáni z Říma , samotný Caesar vyzván , aby se vzdal Gálie - záminka k válce.


2. občanská válka v letech 49 -45 př.n.l , první bitva se uskutečnila v Řecku u města Dyrrhachium , Caesar byl poražen. Avšak Pompeius toho nedokázal využít , většina vojáků dokonce dezertovala k Caesarovi. Rozhodijící bitva byla u Farsalu v Thessálii roku 48 př.n.l. Pompeius uprchnul do Egypta , kde byl zavražděn. V dalších letech se Caesar vypořádal se stoupenci Pompeia v Africe a v Hispánii , roku 45 př.n.l se stal neomezeným vládcem Říma. 15. 3. 44 př.n.l. byl Caesar zavražděn - Marcus Junius Brutus a Gaius Cassius Longinus.
43 př.n.l. - 2. tiumvirát - Caesarovi stoupenci - Gaius Octavius ( zvaný Octavianus ) - adoptovaný syn Caesara , Marcus Antonius a Marcus Aurelius Lepidus , roku 43 př.n.l bitva za účasti všech tří u Bononie , došlo k dohodě. Zahájili válku proti Brutovi a Cassiovi , sepsali proskripce . Bitva se uskutečnila u Makedonského města Filipp ( vrazi obsadili východní část říše ). Římské vojsko porazilo vrahy ve dvou bitvách , oba dva spáchali sebevraždu. Lepidus byl zbaven politické moci ( nejvyšší kněz až do své smrti ) , poté následovali boje mezi Antoniem a Octavianem - 3. občanská válka. Octavianus posílil svůj vliv v Římě , zatímco Antonius budoval své postavení na východě. Octavianus vyhlásil Antoniovi válku , rozhodnutí padlo roku 31 př.n.l. v námořní bitvě u Aktia ( západořecké pobřeží ). Octavianus vyhrál , prohlásil se pánem celé říše - konec republiky.
vznik Principátu ( rané císařství 27 př.n.l. - 284 )
Octavianus začíná používat nové jméno Augustus ( vznešený ) , nejdříve se vzdal veškeré moci , senát ho požádal , aby se znovu postavil do čela Říma. Octavianus ovšem požadoval od senátu ústupky , bylo mu vyhověno. Do senátu si dosazuje vlastní lidi , kteří mu vyhovují , takže senát vydává zákony , které on sám chce. Zakladatel Julskoklaudiovské dynastie 27 př.n.l - 69 n.l.. Císař je konzulem , také tribun lidu s právem veta , nejvyšší kněz po smrti Lepida - 12 n.l. , nejvyšší moc vojenská a soudní - moc nad vším - princeps inter pares ( přední mezi rovnými - Principát - absolutní moc monarchie se zachováním republikánských institucí. Rozšířena armáda - 25 legií ( 150000 římských občanů ) .Provincie - rozděleny na císařské (nejvýznamnější , spravuje je císař za asistence vojska ) a senátní ( spravuje je senát prostřednictví úředníků ) , rozvoj zemědělství , řemesla a obchodu - rozkvět říše.Specializace výroby , budování římských opevnění na hranicích. Za Augusta začínají pronikat Germánské kmeny na římské území , došlo k bitvě v Teutoburském lese roku 9 n.l. , germánské kmeny pod vedením Arminia porazili 3 římské legie . Tiberius ( 14 - 37 ) - adoptivní syn Augusta , zkušený vojevůdce a diplomat , potlačil vzpouru legií v Pannonii ( požadavek většího žoldu , zkrácení vojenské služby ) , potlačil též povstání v Numidii.
Caligula ( 37 - 41 ) - nákladný císařský dvůr , despotická vláda , ztráta morálních zábran , založil "bordel " ( kurvy byly výhradně manželky senátorů ) , byl zavražděn.
Claudius ( 41 - 54 ) připojena jižní británie v letech 43-44 , připojil Maroko , upevnil římský vliv v Malé Asii.
Nero ( 54 - 68 ) - nejdříve vládl s rádcem Senecou a senátem , potom nastolil absolutismus , vraždy členů císařského dvora mnozí donuceni k sebevraždě ( i Seneca ) , zkonfiskoval majetek zavražděných , růst císařského majetku , roku 64 zapálil Řím , aby se nechal inspirovat pro svou báseň , obvinil křesťany , následovala obnova Říma , růst daní , Nero spáchal sebevraždu , následují boje o trůn.
Nastupují Flaviovci Titus Flavius Vespasianus ( 69 - 79 ) - roku 70 dobyl Jeruzalém , vítězství nad židy roku 73 , potlačil povstání v Egyptě. Titus ( 79 - 81 ) - vládl ve shodě se senátem , dokončil židovskou válku.
Dominitianus ( 81 - 96 ) - krutý samovládce se sklony k šílenství , rozšířil panství o území v Británii dále na sever budoval obranný val proti Germánům , požadavek titulu pán a bůh ( dominus et deus ) , zavražděn.


Vláda adoptivních císařů
- největší územní rozmach , hospodářský rozkvět. Marcus Cosseius Nerva ( 96 - 98 ) - zvolen senátem , zavedena adopce bez ohledu na příbuzenský vztah , ale podle vojenských a diplomatických schopností.
Marcus Ulpius Traianus ( 98 - 117 ) - první římský císař neitalského původu ( z Hispánie ) , poslední dobyvatel , dobyl Dácii, oblast dnešního Rumunska , bojoval s Parthy.
Publius Aelius Hadrianus ( 117 - 138 ) - vybudoval systém opevnění - limes romanus ( strážní věže , umělé valy nebo řeky ) , silnice pro rychlou přepravu armády , na místě tehdejších pevností vznikly významná města Vídeň.
Roku 132 vypuklo protiřímské povstání židů v Jeruzalémě , Řím vyhrál , zákaz pobytu židům v Jeruzalémě .
Antonius Pius ( 138 - 161 ) - rozkvět provincií , vrchol hospodářského rozkvětu.
Marcus Aurelius ( 161 - 180 ) - filozof , velice vzdělaný ,autor díla Hovory k sobě. Přechod k obranným válkám , zesílil tlak barbarů , počátek krize principátu. V letech 166 - 180 probíhali Markomanské války, Markomané zaútočili na limes romanus ,pronikli do severní Itálie , roku 172 protiofenzíva Římanů , za bojů postoupilo vojsko až na území dnešního Slovenska. Commodus ( 180 - 192 ) - skutečný syn Aurelia , uzavřel mír s Markomany , vyžadoval božské pocty , násilně odstraněn.

Severovská dynastie a vláda vojenských císařů ( 193 - 284 )
Septimius Severus ( 193 - 211 ) - zmocnil se Říma , moc senátu byla omezena na úkor císařské rady ( nej. státní orgán ) , 208 podniknul tažení do Británie proti Keltům.
Caracalla ( 211 - 217 ) - roku 212 udělení římského občanského práva všem svobodným obyvatelům říše , zavražděn v boji s Parthy v Mezopotámii.
Severus Alexander ( 228 - 235 ) - boje s novoperskou ( SASÁNOVSKOU ŘÍŠÍ ) , vyčerpávající boje , vleklá krize impéria. v letech 235 - 284 nastolena vojenská anarchie ( armáda ovlivňuje politické osudy říše , císařem je velitel armády ) , hluboká krize Říma , běžně vládne několik císařů najednou , mezi sebou válčí o moc , politická nestabilita , císařové vládnou velice krátce , začínají toho využívat podrobené státy - vzpoury .
Decius ( 249 - 251 ) - roku 249 vydán dekret o povinné účasti na obřadech podle oficiálních kultů -pronásledování křesťanů. Valeriánus ( 253 - 260 ) - roku 257 vydán výnos o zákazu křesť. bohoslužeb , dočasný rozpad říše , vnitřní chaos , jednota říše ohrožena , jednota říše obnovena za císaře Aureliána ( 270 - 275 ) - podařilo se mu obnovit impérium kromě Dácie , nazývan " obnovitel světa " .


Pozdní císařství
Zmatky končí za Diokleciána ( 284 - 305 ) , původně otrok , úsilí řešit krizi , snaha o posílení moci panovníka , reforma správy , vyloučen vliv senátu. Vzniká Dominát - nová forma vlády , císař jako pán všech , božské pocty , nejvyšší velitel armády , soudce . Nový dvorský ceremoniál - adorace ( pokleknutí a políbení roucha ). Přivzal si tři spoluvládce - vznik tetrarchie , 2 císařové s hodností Augusta , 2 mladší s titulem caesara , nástupníci Augustů . Zákony se vydávali jménem všech čtyř , Řím přestal být sídlem císařů . Diokleciánus v Malé Asii , druhý Augustus sídlil v Miláně , caesaři sídlili v Sirmium ( Pannonie ) a v Treverorum ( Gálie ) .
Konstantin Veliký ( 306 - 337 ) - roku 313 vydal Milánský edikt - křesťanství je zrovnoprávněno s oficiálním Římským náboženstvím - chtěl udržet jednotu říše. Křesťanství se ovšem začalo štěpit na několik směrů , 325 Nikajský koncil , prosadil jediné náboženství , ostatní jsou považováni za kacíře. Roku 330 založil nové hl. město Konstantinopol , roku 359 je zrovnoprávněn s Římem . Po Konstantinově smrti - stěhování národů , vpád Hunů do Evropy , vznik nové hunské říše v uherské nížině. Germánské kmeny začínají pronikat do nitra impéria , roku 378 říše utrpěla velkou porážku u Hadrianopole od západ. Gotů ( Vizigóti ) , Řím již nebyl schopen nahradit padlé vojáky , byli nuceni spoléhat na Federáty. Germánské kmeny získávají římskou půdu za obranu hranic.
Theodosius ( 379 - 395 ) - 391 zákaz pohanských obřadů , uznáno pouze křesťanství a roku 395 rozdělil římskou říši na dvě části mezi své dva syny. Honorius ( západořímská říše ) - Hispánie , Gálie , Itálie , sev. Balkán , sev. Afrika . Arkadius - Řecko , Malá Asie , Sýrie , Egypt. Císař ztrácí hl. moc v zemi , tu získává velitel armády ( magister militum ), hl. moc tedy získává Stilicho. 31. 12. 406 Barbaři prolomili limit a vpadli do Gálie , Stilicho stahuje jednotky z Británie , snaží se také získat spojence ( jednání s Alarichem ) , v Římě vypukla panika , Honorius dal Stilicha zavraždit , toho využil Alarich ( Vizigóti ) a dobyli roku 410 Řím. Do čela legií se postavil Aëtius ( " poslední říman " ), po dohodě s Huny získal Gálii zpět. Ovšem pro Řím nastaly komplikace , když se do čela Hunů postavil Atilla. Sjednotil Huny , vytvořil obrovskou říši mezi Rýnem a Volhou. Roku 451 vtrhnul do Gálie , došlo k bitvě na Katalaunských polích - skoro celá Evropa tu měla zástupce , ani jedna strana nebyla schopna dotáhnout boj do konce.
452 - Atilla zpustošil Itálii , v jeho armádě ovšem vypukl mor , spokojil se s odstupným a Řím nezničil .
453 - Atilla umírá a říše Hunů se rozpadá. 454 - je zavražděn Aëtius , využili toho Vandalové , 455 dobyt a zpustošen Řím. Vládne Orestes , potom Romulus Augustulus - přišla delegace Skirů , která ho požádala o přidělení římské půdy , ten však odmítl. Odoaker , velitel jeho gardy , se nabídl , že jestli ho udělají králem v Itálii , on jim tu půdu dá. Augustulus svržen ,Odoaker se prohlásil králem - 476 Západořímská říše zaniká , Itálie ovládnuta germánskými kmeny.
Východořímská říše přežila stěhování národů – nikdy nepřevládla otrocká práce práci svobod. rolníků a řemeslníků.
Zůstávají města , ekonomika funguje , vydržuje se silná armáda.

Kultura v době republiky - vzdělání - pro chlapce i dívky od 7- 15 let - čtení , psaní ,počítání , výklady básní , soukromé i veřejné knihovny. Filozofie - většina myšlenek převzata od Řeků Lucretius - O přírodě ( věčný koloběh přírody ) , Cicero - zachovalo se nám jeho 58 soudních a politických spisů. Caesar - Zápisky o válce Galské ( o životě Keltů ) , O válce občanské ( popis boje s Pompeiem ). Sallustius - spiknutí Catilinovo ( ostrá kritika úplatnosti nobility ) , Zákony 12 desek - soupis zákonů vystavěných na náměstí ( vzor pro ostatní i ve středověku ).

Literatura - Plautus - komedie o hrnci , Terentius - 6 komedií.

Výt. umění - většina děl jako vál. kořist ( z Řecka ) , závislost na řeckých vzorech , nástěnné malby na zdech a podlaze.

sochařství - kopírování řeckých soch. Architektura - řecký sloup a etruská klenba a oblouk , akvadukty , kloaky , silnice ,stavby hlavně veřejné a potřebné , chrámy až ve 2.stol. ( sídla boháčů ).

Kultura v době principátu - Filozofie - směr gnosticismus ( prolínání náboženství a filozofie ) , gnosis - poznání

stoicismus ( názor o rovnosti všech , život podle zákonů přírody ).

Marcus Aurelius - Hovory k sobě ( názory na svět , lidský život a společnost ).

Věda - Klaudios Ptolemaios - řecký matematik a astronom , vytvořil geocentrickou soustavu ( Země středem vesmíru ).

Galénos - lékařství . Literatura - Publius Vergilius Maro - Aeneis , Bucolica , Georgica , Publius Ovidius Naso - umění milovat.

Architektura - monumentální výstavba , forum bylo centrem všech významných událostí , chrámy - např.

Pantheon , amfiteáter Kolosseum ( 50000 diváků ) , veřejné lázně .

Výt. umění - fresky a realistické portréty. Sochařství - sochy a reliéfy na veřejných prostorách.

Kultura v období Dominátu - Literatura - Eusebios - Církevní dějiny , Ammianus Marcellinus ( římské dějiny 1 - 4 stol. ).

Architektura - monumentální stavby - Doikleciánův palác ( jádro Splitu ) , Konstantinův vítězný oblouk v Římě.

Baziliky - obdélníkový půdorys , Baptisteria - křestní kostely. Sochařství a malířství - zaměření na člověka, obrovské sochy císařů. Fresky , mozaiky ( na stěnách chrámů , na podlahách lázní ) .