14. maturitní otázka


Osvícenský absolutismus a rozklad feudálních vztahů v našich zemích, naše národní obrození

(HTML náhled)

OSVÍCENSTVÍ

Myšlenkové proudy, politické postoje a kulturní hnutí 17. a 18. stol., opora přírodní vědy, šíření osvěty, vzdělanosti, ostrá kritika společnosti a církve
Cíl – poznat přírodu a svět, sladit výsledky vědy s novou průmyslovou civilizací – možnost řídit společnost správným způsobem pro dobro lidstva, odvrat od víry k rozumu a přesnému logickému myšlení, racionalismus, víra ve schopnosti člověka + učení o přirozených právech člověka (svoboda myšlení a názoru), nutnost jednat v souladu s řádem přírody, důraz na vzdělání, odpor k absolutismu – hledání lepšího politického systému,
Deisté (odmítali církevní dogmata, ale víra v Boha jako vzdálené první bytosti)
Pantheisté (bůh je přítomen v přírodě)
Materialisté (ateisté, člověk jako výslednice mechanických fyzikálních pochodů a vzájemného působení sil)
Osvícenské názory kontra oficiální náboženská ideologie = kritika, pronásledování, zákazy, útěky osvícenců (život v azylu)
Kolébka osvícenství v Nizozemí, Anglii (John Locke) - poté rozvoj do ostatní Evropy, nejvýrazněji ve Francii: Charles Louis Montesquieu (1689-1775) – proti despotismu, za přirozená práva člověka na svobodu a rovnost před zákonem – spis O duchu zákonů – základy uspořádání právního státu, obraz dokonalé vlády – rozdělení moci do 3 složek: zákonodárná (parlament – vydává a schvaluje zákony), výkonná (vláda – provádění zákonů v životě) a soudní (dohled nad dodržováním zákonů) – vzájemně nezávislé, vyvážené a kontrolovatelné

3 formy vlády – despocie, republika, monarchie (vzor anglické konstituční monarchie a parlamentarismu), literární dílo Perské listy

Jean Jaques Rousseau (1712-1778) – filosof, spisovatel, hudební skladatel, spisy Rozprava o původu nerovnosti mezi lidmi, O společenské smlouvě – stoupenec demokratické vlády, původní rovnosti a svobody lidí (přímé hlasování), proti despotismu, nutnost návratu člověka k přírodě – filosofie „přírodního člověka“ (člověk je od přírody dobrý, ale narušen městskou civilizací, výchova citu (spis Emil, čili o výchově)

Voltaire (1694-1778) – spisovatel, filosof, historik, publicista, spis Rozprava o mravech a duchu zákonů – základ oboru filosofie dějin, kritik režimu – požadavek ústavy, svobody myšlení a tisku, ve jménu rozumu ostrý útok na církev

Jean Meslier (1664-1729) – filosof, ateista, utopický socialista, kněz, dílo Závěť – kritika absolutismu, obraz ideální komunistické společnosti, výzva k revoluci


Ekonomické teorie osvícenců

Francois Quesnay (1694-1774) – francouzský ekonom, dílo Analýza ekonomické tabulky, teorie fyziokratismu: zdrojem hodnot je jen těžební prům. a zejména půda, zemědělství = produktivní sféra života = státní podpora venkovu

Adam Smith (1723-1790) – anglický hospodář, spis O povaze a příčinách bohatství národů, obhajoba lidské práce, proti státním a cechovním zásahům do podnikání ve výrobě i obchodu – požadavek hospodářské svobody jednotlivce, svobody trhu, předchůdce liberalismu (politická a hospodářská volnost, podpora anglického ekonoma Thomase Roberta Malthuse (1766-1834) – příčinou bídy je rychlejší růst populace než možnost ji uživit.

David Ricard (1772-1823) – vyvrcholení klasické politické ekonomie, uvědomoval si negativní důsledky průmyslové revoluce.


Zájem o přírodní vědy

Podpora vědeckého výzkumu – projekt 20ti svazkového díla Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, řemesel a umění (1751-1783) – souhrn dosavadních poznatků o člověku, společnosti a přírodě, tzv. Encyklopedisté: Denis Diderot (1713-1784) – redaktor, ale i literát (Jeptiška, Jakub fatalista) + matematik a fyzik Jean d’Alembert (1717-1783), J. J. Rousseau, F. Voltaire, Ch. L. Montesquieu, E. B. Condillac,

C. A. Helvétius aj.

Vznik nových vědeckých akademií a učených spol. – v Německu, Rakousku, Švédsku, Rusku.


OSVÍCENSKÝ ABSOLUTISMUS

Střední a Východní Evropa – způsob vlády, která se opírá o některé osvícenské myšlenky = osvícenské reformy - reformy pro dobro všech, ale panovník se nevzdává moci
Nejvyšší hodnotou je stát = centralizace, omezování stavovské moci, jednotný jazyk v mnoha národnostních říších, míry, váhy, podpora vzdělání, státní dohled nad církví (zrušení inkvizice, zabírání majetku atd.), náboženská tolerance, zrušeno nevolnictví . Posílení moci panovníka, oslabení církve, společenský pokrok


PŘEDSTAVITELÉ OSVÍCENSKÉHO ABSOLUTISMU

Marie Terezie (1740-1780) – nastoupila po smrti Karla VI. díky pragmatické sankci (1713), ale ta je sousedními státy odmítnuta. Byla první českou a habsburskou panovnicí ( v 23 letech ), za manžela měla Františka prvního

Štěpána Lotrinského ( syn významného válečníka Karla Lotrinského, který zachránil Vídeň před Turky roku 1683. ) . Její manžel byl v letech 1745 – 1765 císař Svaté říše římské, v habsburských zemích vystupoval jen jako spoluvládce. Marie Terezie měla 16 dětí.

Země je vyčerpána - národnostní konflikty, slabá armáda atd. = války o dědictví rakouské (1740-1748) snaha Prusů rozdělit říši, poté se boj zúžil na Slezsko (války o udržení velmocenského postavení Habsburků) –

1. válka slezská (1740-1742) – tažení Fridricha II.( 30 000 vojsko ) bez vyhlášení války -anexe - Rakousko poraženo u Molvic 1741 a bavorský kurfiřt Karel Albrecht je prohlášen ,se souhlasem českých stavů, (1741) za českého krále = Karel III. Nedůvěra M. T. k Čechám, poté ale M.T. získává vojenskou pomoc Uher – bitva u Chotusic (1742) na Chrudimsku. Rakousko znovu prohrává – mírová smlouva vratislavská, poté Berlínský mír – M.T. ztrácí téměř celé Slezsko, okupovaná Praha je osvobozena – 1743 obnovena panovnická moc M.T. v Čechách

2. válka slezská (1744-1745) – další tažení Prusů do Čech – Praha kapituluje, 1745 sice Prusové vytlačeni z Čech, ale Slezsko zůstává pruské – Drážďanský mír 1745 – potvrzeno pruské Slezsko, ale též uznaní pragmatické sankce, války však pokračovaly až do r.1748 – mír v Cáchách, konec války o dědictví rakouské

3. válka slezská – úsilí M.T. o znovuzískání Slezska – je součástí sedmileté války (1756-1763), do níž je zapojena téměř celá Evropa, 1756 vpád Pruska do Saska – bitva u Lovosic, bitva u Štěrbohol (1757), dokonce ostřelována Praha, poté ale bitva u Kolína – Prusové ustupují, další boje mimo naše území – Prusko poraženo 1763 mír v Hubertsburgu u Lipska – Rakousko definitivně ztrácí Slezsko

1778-1779 válka o dědictví bavorské ztráta Bavorska na úkor Pruska.


Osvícenské reformy M.T. – cílem je posílit hospodářský stav státu, Rakousko je centralizovaný stát, probíhá germanizace, reformy prováděny jen v Rakousku a v Čechách, kvalitní rádci hrabě Kounic, hrabě Daun (armáda) aj.

1) berní reforma – stanovená pevná sazba daně,soupis půdy a obyvatelstva (1748), sčítání lidu a domů, zdaněna i církev a města, daně podle rozlohy a úrody.

2) reforma správní a soudní – 1749 vytvořeny společné úřady habsburských zemí (kromě Uher),v úřadech školení úředníci placeni státem, omezena privilegia zemských sněmů, samostatně organizována soudní a právní moc, 1749 zřízen nejvyšší soudní dvůr ve Vídni – 1811 vydán trestní zákoník a jednací soudní řád – humánnější, mírnější tresty, omezování moci církve

3) reforma hospodářská, finanční a sociální – podpora průmyslu, rozvoj manufaktur, privilegia podnikatelům, ochrana před zahranič. konkurencí, aktivní obchod atd. Zisk za zavedení státního monopolu na prodej soli a tabáku. Budování silnic a cest, zrušeny celní hranice mezi českými a rakouskými zeměmi – tzv. celní unie, omezování cechů, poštovně propojena Praha s Vídní, jednotná soustava měr a vah, jednotný peněžní systém - tolarová a zlatková soustava, 1762 vydány první papírové peníze tzv. bankocetle
1767 vydán urbariální patent – upraveny povinnosti poddaných a práva šlechty (tresty, výše roboty aj. povinnosti)
1775 robotní patent – zmírnil robotní povinnosti inovace v zemědělství – zvýšení zemědělské výroby = růst populace

4) reforma vojenská – větší počet vojáků, vojenská povinnost 17-40let, lepší zbraně,vojenské školy

5) reforma školská – nový školský řád - povinná školní docházka 1774, od 6 do 12 let, nižší školy - triviálky, ve městech – hlavní školy (výuka v němčině)

Uhry zaostávají díky opožděnému vývoji manufaktur

1775 – velké nevolnické povstání, zvěst o tzv. zlatém patentu – vláda zatajuje zrušení roboty, centrum Rtyně na Náchodsku (Antonín Nývlt), povstání potlačeno u Chlumce nad Cidlinou, ale vydán robotní patent

Josef II. (1780-1790) – syn M.T., úsilí přebudovat stát na společnost uznávající základní lidská práva, zdokonalena státní správa, ale rušil i významné kulturní památky( například Betlémskou kapli, která byla postavena na původním místě někdy až kolem roku 1852 nebo 1853 ), ničení rudolfínských sbírek

2 velké patenty z r. 1781
toleranční patent – patent o náboženské svobodě, zakládají se matriky
patent o zrušení nevolnictví – robota zachována, ale ohraničena její míra, práva: uzavírat sňatek bez souhlasu vrchnosti, svobodně opouštět panství, možnost stěhování, získal si oblibu u venkovského lidu
omezena cenzura – svoboda tisku, zdokonalen právní stav – stanovena rovnost občana před zákonem, odstraněno mučení atd.

význam reforem – vedou k rovnosti lidí před zákony, vzniku občanské společnosti

význam reforem v Čechách –vliv na rozvoj průmyslu a zemědělství, rozvoj manufaktur, rozvoj osvěty na venkově. Josef II. povolil svobodné zednářství – spolky osvícených umělců a politiků, kontakty po celé Evropě.Byl neúspěšný v zahraniční politice – konflikt s Turky, chybná politika vůči Belgii atd.

Leopold II. (1790-1792) – byl oblíben u českých stavů, na nátlaky šlechty zrušil většinu josefovských patentů


Další panovníci, kteří vládli v duchu osvícenského absolutismu:

Petr I. Veliký (1682-1725) – nejmladší syn cara Alexeje, spoluvladař bratra Ivana V. ( do roku 1696) položil základy Ruska jako nové evropské velmoci, (účastnil se inkognito studijní cesty do Západní Evropy-
Pracoval jako tesař v loděnicích). Petr byl car rozhodný, inteligentní ( ! ), schopný prosazovat svou vůli i násilím

Cíl: program modernizace, navázat styky se západem, zapojit Rusko do evropské politiky. Úsilí o přístup k moři: války s Turky v letech 1695 - 1696– bez úspěchu, boje o Balt, válka proti Švédsku (Karel XII.) tzv. severní válka – rusko nejprve poraženo u Narvy, ale poté vítězí v r. 1709 u Poltavy a získávají trvalý přístup k Baltu, válka pokračovala dále, Petr nakonec švédskou flotilu definitivně porazil a byl dojednán mír v Nystadtu roku 1721. Petr pořádá výpravy na Sibiř a Dálný východ, 1703 založeno nové sídelní město Sankt Petěrburg - výstavností záhy předčilo Moskvu ( těžká práce 40 000 nevolníků, velké náklady i lidské oběti, vybudováno město západního typu, přístav, centrum zahraničního obchodu )


Reformy Petra I.

1) vojenská – pravidelná armáda ( evropsky vycvičená a vyzbrojená, válečné námořnictvo ). Výdaje na armádu – 80 % rozpočtu ( ! ), 200 000 vojáků, 800 plavidel, 28 000 námořníků.

2) hospodářská – merkantilní politika – podpora manufaktur a podnikání – slévárny pro výrobu děl a pušek, tkalcovství ( lodní plachty ), stát vlastnil doly, budování vodních cest. Z Ruska se vyvážela kůže, plátna, lodní lana, obilí, med, kaviár, dřevo.

3) správní – zřízen senát, evidence obyvatel, jednotlivé obory státní správy řídila kolegia – ministerstva země byla rozdělena na gubernie ( 12 provincií ), každý šlechtic byl povinen sloužit státu ( jako voják nebo úředník ), kariéra umožněna i lidem nešlechtického původu.

4) školská a kulturní – zakládány odborné školy, zaveden juliánský kalendář, zjednodušena azbuka,

1725 založena ruská akademie věd, roku 1703 začaly vycházet první ruské noviny.


Fridrich II. Veliký (1740-1786) – úspěšný reformátor, zásady merkantilismu, podpora vědy a umění
Výbojná zahraniční politika, 1740 – války o dědictví rakouské – zisk bohatého Slezska, účast v sedmileté válce, od 1772 účast na dělení Polska


Karel III. (1759-1788), z rodu Bourbonů, za něj probíhá vrchol osvícenského absolutismu ve Španělsku


ČESKÉ NÁRODNÍ OBROZENÍ

Poslední čtvrtina 18. stol. a 1. polovině 19. stol.
Proces utváření novodobého českého národa za nepříliš příznivé situace
Český stát je zaostalý, je zde germanizace, úřední řeč je němčina
Vůdčí politický směr 19. stol. – liberalismus – víra ve svobodu osobnosti a politiky

Diferenciace proudu:

Aristokracie: transformace cestou postupných reforem

Střed: víra v občanskou rovnost a platnost zákonů

Radikálně demokratický proud: vznikl v r.1848, hlavně studenti

Předpoklady národního obrození – výsledky Velké francouzské revoluce, zrušení nevolnictví, vědomí slavné minulosti a tradic – národní buditelé –inteligentní střední vrstva

Úkoly N.O. – nutnost obrany českého jazyka, myšlenka slovanské vzájemnosti, demokratismus


Období N.O.

1. etapa – obranná (do konce 18. stol.)
- generace vědců formulována Dobrovským – Česká společnost nauk (G. Dobner, F.M. Pelcl, J. Dobrovský)
- lidový proud – Česká expedice (V.M. Kramerius – noviny)
- počátky českého divadla – divadla v Kotcích, Bouda
- české obrozenecké básnictví - V. Thám

etapa – ofenzivní (1. desetiletí 19. stol.)
- snaha o rozvoj českého jazyka, o vznik česky psaných děl
- vytvořen 1. novodobý český národně kulturní program
- rozvoj českého vlastenectví
- vznik literárních padělků rukopis královédvorský a zelenohorský
- oživení zájmu o minulost – F. Palacký (1798-1876) historik, filosof, politik, autor díla Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě
- původní umělecká díla – F.L. Čelakovský

etapa – vrchol (30. – 50. léta 19. stol.)
- rozvětvení na celonárodní hnutí, přechod k politickým cílům
- rozmach českého národního života
- politický program
1) liberální – ovlivněn austroslavismem – Čechy pouze pod záštitou Rakouska
2) radikálně demokratický proud – orientován na dělnictvo, chtějí svrhnout monarchii, zrušit robotu
- literatura a kultura – vlastenecké působení českého divadla (J.K Tyl),
- česká žurnalistika – Pražské noviny (K.H. Borovský)
- romantismus – K.H. Mácha
- realismus – B. Němcová