15. maturitní otázka


Buržoazní revoluce ve světě

(HTML náhled)

a.

podstata buržoazních revolucí - je spojena hlavně s prosazováním kapitalismu ( poprvé se objevuje ve Florencii ve 14. stol). V průběhu 15. a 16. stol. se kapitalismus objevuje v nejvyspělejších zemích jako bylo Nizozemí a Anglie. Úkolem buržoazních revolucí bylo zničit feudalismus, který bránil měšťanům získávat politickou moc. V závislých a koloniálních zemích je zaměřena také na dobytí národní nezávislosti. První buržoazní r. byla v Nizozemí a pokračovaly až do 20. stol.

b.

Nizozemská buržoazní revoluce - dnešní Belgie, Nizozemsko, Lucembursko a část sever. Francie. Nizozemí bylo nejbohatší španělskou provincií. Jeho výnos převyšoval výnosy z ostatních držav, včetně Španělska. Zatímco Španělsko zůstávalo i přes bohatství, které mu plynulo ze zámořských kolonií, zaostalou feudální zemí, Nizozemí posilovalo tendence vedoucí ke kapitalismu.
Nizozemí - 17 samosprávných provincií, volný svazek se společným generálním sněmem ( právo povolovat daně ), každá provincie byla spravována stavovským shromážděním ze zástupců šlechty a měst, měla svého místodržícího, jeho radu a vlastní zákony. Zástupcem španělského krále = generální místodržitel ( v l. 1559 - 1567 Markéta Parmská , nemanželská dcera Karla pátého ). Nizozemí těžilo z vzestupu Španělska ( bohatství zámořských kolonií), Nizozemí hlavně bohatlo ze zprostředkovatelského obchodu ( zboží ze Španělska a Portugal do Antverp a odtud do celé Evropy).Nizozemí tímto způsobem ovládlo obchod na severu a západě Evropy. Kromě obchodu na tom bylo Nizozemí dobře i se zemědělstvím ( nové technologie ), vyspělé řemeslo ( manufaktury na výrobu suken, krajek, střelných zbraní ), ale hlavně - zisky z obchodu byly investovány do dalšího hospodářského rozvoje.
Byli však rozdíly mezi provinciemi - Jih a Střed - Flandry, Brabantsko - na venkově silná katolická šlechta, feudální vztahy, ve městech cechovní a manufakturní výroby, obchod zprostředkovatelský, převaha katolictví, obyvatelstvo valonské - FRA. Sever - zvl. Holland, Zéeland, Utrecht - na venkově slabá šlechta, hodně svobodných rolníků, ve městech velké manufaktury ( anglická vlna, len z Lužice a Slezska ), velké obchodní loďstvo a přístavy, obchod celou Evropou - koření. Převaha podnikatelů, tendence ke kapitalismu, obyvatelstvo holandské, převaha kalvínství. Nákladná a v podstatě málo úspěšná politika přivedla španělskou monarchii do krize. Španělský král Filip druhý , který vládnul v letech 1556 - 1598, se proto snažil nizozemské provincie k sobě více připoutat, zvyšoval daně ( tzv. alcabala - čti alkavala ),omezoval pravomoc samosprávných orgánů, tvrdě začal pronásledovat stoupence reformace, mezi nimiž převažovali přívrženci Kalvínovi. Počátky nizozemského odboje začali roku 1565, důvody nejen náboženské, ale i hospodářské ( bída a hlad ) a politické. Vytvořila se stavovská opozice - mírný odboj ( stížnosti a žádosti králi, vyjednávání ) - bránila stavovské svobody, odpor proti absolutismu, berní politice a náboženské netoleranci ( inkvizice ).Tato opozice byla složena ze skupiny aristokratů v čele s princem Vilémem Oranžským, hrabě Egmont, admirál Hoorn.
Během jednání s královskou místodržitelkou Markétou Parmskou, propuklo lidové povstání ve městech na severu i na jihu země v letech 1566 - 1567 ( chudina, řemeslníci a venkov ). Útoky na církevní instituce, povstání mělo ráz protifeudálního obrazoboreckého boje v kalvínském duchu. Jednání o ústupcích opoziční šlechtě byla přerušena. Španělský král poslal do Nizozemí desetitisícovou armádu pod vedením fanatického katolíka vévody z Alby, proti němuž nemohli stavové postavit odpovídající vojenskou sílu. Vévoda nastolil hrůzovládu ( trvala 6 let ). Zavedl daně ( tu alcabalu ), popravy 100 000 lidí, mezi prvními byli Egmont a Hoorn, konfiskace jejich majetku, emigrace obyvatel ( i Vilém Oranžský ) a připravovali zahraniční odboj. Vypukla celonárodní revoluce - odpor proti hrůzovládě, jsou vytvářeny partyzánské oddíly - tzv. Gézové,podle posměšného výroku jednoho z nepřátel ( " žebráci "). Gézové vytvořili dvě hlavní skupiny - mořští gézové a lesní.
Mořští gézové měli základny ve francouzských a hlavně anglických přístavech. Ke gézům se připojili radikální příslušníci drobné šlechty a v roce 1569 se postavil do jejich čela sám Vilém Oranžský. Roku 1572 se vylodili u města Brielle a tam vytvořili základnu revoluce - signál k povstání ( podpora Anglie, Hugenotů ), gézové napadali španělské lodě, které přiváželi zboží z kolonií - ztráty pro Španělsko. Povstání a hrdinná obrana dalších měst proti přesile, např Haarlem, Leiden,.Obránci byli zásobováni z moře gézy, taktika ochraných mořských hrází - záplavy, útočníci utonuli nebo se stáhli. Proti této lidové,národní válce nezmohl nic ani vévoda z Alby, a proto požádal o propuštění. Třídní základna revoluce se značně rozšířila, ztratila však výrazně lidový charakter, vedení v revoluci si zajistila buržoazie, která válku financovala. Revolučním vojskům se však podařilo vypudit španělskou armádu pouze ze severních provincií.

V listopadu 1576 se konalo zasedání generálních stavů v Gentu - dohoda mezi severními a jižními provinciemi, tzv. gentská pacifikace ( smíření ) o postupu proti Španělům mezi dosud španělskými a samostatnými provinciemi, proklamace spojenectví, ale zároveň odhaleny rozdílné zájmy a cíle ( sever proti kompromisu , jih pro mír i za cenu ústupků ).

Roku 1579 ( 6. 1. ) uzavřela katolická šlechta na jihu tzv. Arraskou unii - oddanost Filipu druhému další dohody, urovnání sporů s králem s podmínkou odchodu španělských vojsk. Severní provincie ustavily tzv. Utrechtskou unii a to 23. 1. ( 5 provincií , mezi které patřily např. překvapivě Utrecht , Holland, Zéeland a flanderská města ) - za cíl si dali, že to dotáhnou do vítězného konce. Roku 1581 Unie vyhlásila nový stát Spojené nizozemské provincie - do čela zvolen Vilém Oranžský, území Nizozemska bylo natrvalo rozděleno, severní část si udržela nezávislost, jižní část ( dnešní Belgie ) zůstala pod nadvládou Habsburků ( vyhnáni nekatolíci ). Roku 1584 byl vilém zavražděn fanatickým přívržencem Španělů, stal se symbolem vlasti, odmítal pocty, osobní majetek věnoval na vyzbrojení vojska a žold. Nahradil ho Mořic Oranžský.

Roku 1609 došlo k příměří mezi Nizozemím a Španělskem. Mír vydržel 12 let, definitivní uznání nezávislosti až roku 1648 v souvislost s výsledky 30leté války.

c.

anglická buržoazní revoluce - V Anglii na počátku 17. stol. skončilo období tudorovské monarchie, v němž většinou docházelo k souladu a vzájemné podpoře mezi potřebami anglických podnikatelů a parlamentu a mezi panovnickou mocí. Nastupuje dynastie Stuartovců ( po smrti Alžběty ) - roku 1603 nastupuje skotský král Jakub první ( 1603 - 1625 ) – vládl v obou zemích prostřednictvím svých rádců . Rozvíjí se manufaktury, dostatek kapitálu, dostatek levné pracovní síly.
Anglie hodně obchoduje, získává rozhodující vliv v sev. části Evropy, začíná pronikat do Indie, zakládají osady ve Virginii. Panovník se sám účastní obchodu, z něhož mu plynou velké zisky a není tak závislý na daních - pokouší se o absolutismus. Jakub zklamal protestanty v Evropě ( nepomohl zeti Fridrichu Falckému ) i doma ( emigrují do Severní Ameriky roku 1607 a hlavně 1620 - vznik Nové Anglie ). Již on sám se pokoušel vládnout bez parlamentu, vydržoval stálou armádu - potřeba peněz, větší výdaje než zisky královského dvora - zadlužování.
Syn Karel první ( 1625 - 1649 ) se do toho už pořádně opřel, od roku 1629 vůbec nesvolává parlament, pokouší se o absolutismus, došlo k zostření vztahu mezi králem a parlamentem ( nové daně, cla bez schválení parlamentem ).
Král zasahoval do obchodu - zásah o zdražování dovážených surovin v důsledku zavádění cel, nucené státní půjčky, obnovování feudálních poplatků - desátky,udělování výhradních obchodních práv ( monopoly ) – to znamená udělovat výsadní práva na prodej mýdla, vína a uhlí a drahé propůjčování těchto práv podnikatelům - omezování podnikatelské volnosti. Odpor šlechty proti novým zákonům a také proti anglikánské církvi ( v čele stojí král ). Lidé chtěli důkladnou očistu církve od zbytků katolicismu, proti okázalosti dvora - kalvinismus podporoval šetrnost, pracovitost, skromnost a podnikavost. Karel první se snaží omezit samosprávu Skotska ( má i jiné náboženství),snaží se donutit Skoty k přechodu k anglickému náboženství. To se Skotsku nelíbilo, a proto tam roku 1639 vypuklo povstání,vpád do severní Anglie, královská vojska se rozutekla. Karel měl finanční potíže, nemohl proto postavit silnou armádu, nechal proto svolat parlament,aby mu dovolil zvýšit daně na svou armádu. Parlament se sešel v dubnu 1640 ( tzv. krátký parlament ), Karel neuspěl a proto ho po třech týdnech nechal rozpustit. Dochází k první fázi revoluce.

1.fáze anglické buržoazní revoluce ( 1640 - 1642 ) - král donucen na podzim roku 1640 svolat parlament ( tzv. dlouhý ), jenž obratně využil královi tísně. Dovolil mu totiž vypsat daně, ale parlament se bude muset dál pravidelně scházet, král se zbaví dosavadních rádců ( hl. lorda Strafforda a arcibiskupa Lauda ), zrušit některé dávky, parlament, kontrolovat vnitřní i zahraniční politiku. Situace vyvrcholila 12. 11. 1641 Velkou remonstrací ( protestem ) - ve kterém puritáni odmítli královu samovládu, chtěli právo parlamentu na vlastní vládu. Nejdříve to vypadalo, že se s tím král smíří, nechal Strafforda popravit. Bylo to však jenom taktizování, pokusil se ty lidi, kteří proti němu stáli v parlamentu ( Pym ) zatknout 4. 1. 1642 - pokus byl neúspěšný, proti králi se postavil celý Londýn a musel z města utéci. Utekl na SZ Anglie, kde šlechta panovníka podporovala ( feudální vztahy , kdežto na JV snaha prosadit kapitalismus ).Král začíná na SZ Anglie budovat armádu, což samé dělá parlament na JV.

2. fáze anglické buržoazní revoluce -( 1642 - 1649 ) - občanská válka , na jedné straně stojí král - zaostalejší oblasti severu a západu, podpora katolické menšiny a církve a roajalistů - armáda kavalírů ( jádrem byla jízda, zvl .vojska z 30leté války, v čele vojsk stál Ruprecht Falcký , syn Fridricha Falckého ), na druhé straně stojí parlament - vyspělejší oblasti na JV a Londýn, měli tzv. Armádu nového vzoru - vojska svolávané podle potřeby - stálá, parlamentem placená armáda ( přes 20000 vojáků ), hájila zájmy inteligence, řemeslníků, obchodníků a chudiny - prostý oděv, krátce ostříhané vlasy - tzv. " kulaté hlavy " , ale kázeň, schopnost, rovnost ( možnost stát se důstojníkem bez ohledu na původ ), jádrem armády byla jízda , tuto armádu vytvořil Oliwer Cromwell ( původem venkovský šlechtic ). Z počátku měl převahu král 1642 - 1644,parlament totiž neměl dobré velení a hl. stejné názory. Parlament v této době byl puritánský, ale měl však dvě křídla.
Presbyteriány - nejmajetnější podnikatelé, byli smířlivější k panovníkovi a Independenty - střední vrstvy, jejich postoj k panovníkovi je ostřejší. Z počátku války měli v parlamentu převahu presbyteriáni, parlament vedl válku váhavě, protože by se rádi dohodli. Poté však dochází k zásadnímu obratu, v armádě získali převahu Independenti, do čela parlamentní armády se postavil již zmiňovaný O. Cromwell a začal vítězit. Nejdříve vyhrál u Marston Mooru 1644 , rozhodující porážku králi uštědřil v bitvě u Naseby 14. 6. 1645. Roku 1646 byl dobyt Oxford, kde se ukrýval Karel první . Začali se však také objevovat rozpory mezi presbyteriány a independenty. Independenti požadovali na rozdíl od presbyteriánů nejen očistu církve od zbytků katolicismu, ale také demokratizaci církve a uvolnění náboženské a politické kontroly vůbec. A také usilovali o podíl středních vrstev na politické moci v zemi. Tento proud získával postupně silnou pozici v parlamentu ( v armádě již zcela převládl ). Nejradikálněji se projevili levelleři ( chtěli úplnou rovnost ). Zastávali demokratické myšlenky obsažené v Programu Dohoda lidu z roku 1647. Část vojska se proto ve druhé polovině druhé fáze přiklonila k programu levellerů.
Armáda pod vedením Cromwella se postavila proti konzervativní převaze v parlamentu a zvítězila ( Preston 1648 , obsazen Londýn ). Independenti převzali moc , jejich parlament dal odsoudit krále k smrti a vyhlásil republiku. Tím byl starý absolutismus definitivně svržen.

3. fáze anglické buržoazní revoluce - byly zlikvidovány proudy v revoluci, které spoléhaly na kompromis s králem. Nová republika se mohla trvale udržet pouze za součinnosti independentů se širokými lidovými vrstvami. Independenti, vedeni Cromwellem,však začali postupovat proti levellerům. Vláda se skládala ze zástupců lidu bez krále a horní sněmovny - lordů, ve skutečnosti moc independentských důstojníků a obchodní buržoazie. V letech 1649 - 1651 bylo podrobeno Irsko, roku 1650 a 1651 byl odražen útok Skotů. Roku 1651 jsou vydána navigační akta - ve prospěch buržoazie, povolen dovoz zboží do Anglie jen na anglických lodích nebo lodích výrobců zboží ( proti konkurenci z Nizozemí ). Nizozemí obchodovalo s celým světem a ztráta takového odbytiště, jako byla Anglie, by pro ně znamenalo velkou ztrátu a tudíž to vyvolalo Anglo-holandskou válku , měla tři etapy - první 1652 - 54 , kdy byl zákon uhájen, druhá roku 1666 - nerozhodně, síly byly vyrovnány, poslední byla roku 1672, kdy Anglie přesvědčivě vyhrála - Anglie se stala námořní velmocí. Cromwell začal mít problémy s parlamentem, nechal ho rozpustit, vytvořil "malý" parlament, ale i ten byl rozpuštěn. Období hospodářského rozkvětu Anglie, prosadilo se puritánství. V prosinci roku 1653 se Cromwell prohlásil lordem protektorem a jeho diktatura je opět období hosp. rozvoje Anglie.
Jelikož byla prosazena z původního programu pouze náboženská svoboda, sílil odpor proti moci armády, Cromwell ztrácel stoupence a popularitu, Cromwell 1658 umírá, na jeden rok vládnul jeho syn Richard, ale byl neschopný a funkce se vzdal.
Roku 1660 došlo k restauraci Stuartovců ( 1660 - 1688 ) - obnova monarchie, ale ne návrat k předrevolučním poměrům, podřízenost krále vůli parlamentu, král přijal jeho podmínky ( tzv. Bredská deklarace ) - slib zanechání půdy zabrané církvi, proti vůli krále přijat zákon na ochranu osobnosti Habeas Corpus Act ( 1679 ) - zákaz uvěznit občana bez soudního procesu,stanoveny přesné podmínky zatčení ( potvrzuje se ustanovení v Magna charta libertatum a platí dodnes ), vyhlásil anglo-holandskou válku, ve třetí se spojil s Francií ( Ludva čtrnáctý ). Nejdříve vládl Karel druhý ( 1660 - 1685 ), po něm Jakub druhý ( 1685 - 1688 ) - oba dva se nechtěli smířit se vzniklou situací a pokouší se o nastolení absolutismu.
Vedlo to k další revoluci , tzv. Slavná revoluce ( 1688 - 1689 ) - bez krveprolití, na trůn povolána Jakubova dcera Marie, která byla protestantka, byla manželkou nizozemského místodržícího Viléma Oranžského - král Vilém třetí Oranžský ( 1689-1702 ) jako spoluvladař - konec soupeření mezi Anglií a Nizozemskem, došlo k dočasnému spojení - personální unie, nikoliv států, dával přednost Anglii - rozvoj Anglie pokračuje. Od jeho vlády se definitivně prosazuje režim konstituční monarchie. Ministerský předseda je víc než hlava státu. Zachoval se systém dvou politických stran - Toryové ( dříve presbyteriáni ) -konzervativci, ti nejmajetnější a Whigové ( liberálové) - střední vrstvy. Puritánství se dlouho v Anglii neudrželo , emigrovali.

d.

Buržoazní revoluce v USA - nejvýznamnější postavení získalo 13 anglických osad na východním pobřeží ( zakládány v letech 1624 - 1752 ) mezi Floridou a Kanadou ( převaha angličanů zejména proto, že v ostatních zemích byli lidé připoutáni k půdě ) Začali zabírat půdu domorodým Indiánům ( neznali železo, zbraně ) - násilím byli zatlačováni na západ do vnitrozemí. Feudální poměry se v severní Americe neprosadily, naopak volné podnikatelské úsilí, rychlý růst bohatství osadníků, péče o vzdělání ( univerzita ), vzdělanci Franklin a Jefferson - vliv fr. a anglických filozofů, velmi demokratické poměry.

Severovýchod – tzv. Nová Anglie, převážně horská oblast ( Connecticut, Massachusetts, New Hampshire, Rhode Island ) -osídleny hlavně anglickými emigranty - kalvinistickými puritány - menší farmy, zemědělská malovýroba, rybolov na pobřeží,námořní obchod ( Boston ), těžba dřeva.

Střed - New York, New Yersey - národně různorodé obyvatelstvo, emigranti z Nizozemí, Německa a Židé, Irové a Skotové.
Angličanů byla pouze jedna třetina. Převaha řemeslné a manufakturní výroby textilu a železářství, výroba pro trh – bohatí obchodníci, vytváří se zde průmyslová centra ( Philadelphia ), větší náboženská tolerance.

Jih - Maryland, Virginie, Sev a již Karolína - velkostatkářské zemědělství, plantáže s monokulturami ( tabák, bavlník, cukr. třtina ), obchod s černými otroky - nelidské zacházení, naprostá podřízenost majiteli.
V polovině 18. stol ( přesně roku 1754 ) se poprvé objevují názory, že osady by se měly sjednotit v jeden demokratický stát. Benjamin Franklin pronesl svůj projev v Albany. Anglie neměla důvod tyto snahy potlačovat, potřebovala podporu osad během sedmileté války 1756 - 1763. Během této doby došlo k rozvoji podnikání v Sev. Americe, ale po skončení války v Evropě byla Anglie velice vyčerpána, anglická vláda opět začala bránit osadám v hospodářském rozvoji a volnému podnikání zdroj laciných surovin a odbytiště anglických výrobků, snaha Anglie o nadvládu nad osadami, proto posláno do severní Ameriky anglické vojsko - omezování rozvoje průmyslu a námořního obchodu ( platnost navigačních akt z roku 1651 ), zákaz přímého obchodního spojení s Evropou, zákaz rozšiřování území směrem na západ od Appalačských hor ( vlastnictví anglického krále, zájem na levných kožešinách od Indiánů ) zvyšování daní ( např na cukr ). V letech 1763 - 1775 došlo ke zhoršení vzájemných vztahů, odpor , protesty, ponecháno clo jen na čaj. Začal se organizovat společný odpor a myšlenka sjednocení ovšem 1/3 kolonistů byla loajální ( tories ) - proti nezávislosti, byli na straně Anglie ( plantážníci a angl. šlechta ), 1/3 se vyslovila pro aktivní boj za nezávislost ( patriots ) - obchodníci a podnikatelé, zbylá třetina byli nerozhodní.
První odpor se výrazněji projevil roku 1773 tzv. Boston Tea party - na protest proti poplatkům byl náklad čaje ze tří lodí Východoindické společnosti hozen osadníky převlečenými za Indiány do moře, mělo to tvrdé následky, anglický král Jiří třetí Hannoverský omezil samosprávu osad, posílil vojsko, blokáda přístavů pro všechny lodě.

Roku 1774 - 1. kontinentální kongres ve Philadelphii ( zástupci 12 osad bez Georgie ) - vyslovili se pro společný postup proti anglické zvůli, slib vzájemné podpory, myšlenka úplného rozchodu s Anglií , chtějí vyjednávat, ale přesto začínají budovat armádu. Roku 1775 Anglie vyhlásila Severní Americe válku, k prvnímu ozbrojenému střetnutí milic s britským vojskem došlo u Lexingtonu a Concordu. Roku 1775 se sešel podruhé kontinentální kongres - nutnost boje za nezávislost a práva Amíků,vznik americké kontinentální armády - v čele bohatý plantážník z Virginie George Washington ( 1732 - 1799 ).

4. 7. 1776 kongres ve Philadelphii - přijato Prohlášení o nezávislosti, autorem byl právník Thomas Jefferson - spočívá na dvou základních principech demokracie - všichni lidé mají přirozené právo na život, svobodu, rovnost před zákonem a všechna moc vychází z lidu, vláda musí chránit individuální svobody, jinak je nutnost ji odstranit a zvolit jinou- -tímto způsobem byla odůvodněna odluka od Anglie - vznik Unie ( USA ).

1. fáze revoluce - boje na severu, zpočátku neúspěch osad ( kolísavost kongresu, ochota uzavřít mír s králem ), převaha britských jednotek, předáci revoluce, zvl. politik a žurnalista Tom Paine - alarmoval veřejné mínění - úspěšný spisek Zdravý Rozum - nutnost americké nadvlády, myšlenka svobody a rovnosti.

2. fáze revoluce - trvalý obrat zásluhou Benjamina Franklina - spojenectví s Francií ( půjčka 6 000 vojáků, fr. loďstvo, které znesnadňovalo zásobování britských vojsk ), s Nizozemím a Španělskem. Roku 1777 vyhrála Unie v bitvě u Saratogy , pokračovali boje na jihu - 1781 vítězství u Yorktownu ve Virginii ( amer. a fr. loďstvo ), britské vojsko se vzdalo, znamenalo to konec britské nadvlády nad konfederací 13 osad ( ponechala si Kanadu ), konec války, 1782 uznána nezávislost Spojených států amerických, hranice stanovena na severu na Velkých kanadských jezerech, na západě na řece Mississippi, na jihu na Floridě, francii a Španělsku vrácena část zámořských kolonií, vyjednávání o míru - 1783 Versaillský mír, evakuace britských vojsk ze země. Po utvoření jednokomorového kongresu ( zástupce z každého státu ), který trval do roku 1789 ( neefektivní systém ) nastala hospodářská krize, povstání aniela Shayse 1786 - potlačeno vojensky. Impuls k nové ústavě, 3 ústřední mocenské orgány - nejvyš. zákonodárný orgán - Kongres ( sněmovna reprezentantů a senát ), výkonnou moc má prezident George Washington, nejvyšší moc soudní - Nejvyšší soudní dvůr ( předseda John Jay ) - skoro beze změny dodnes.

e.

revoluce v Rusku 1905 - 1907 - Rusko - Japonská válka v letech 1904 - 1905 o Mandžusko, Rusko prohrálo, došlo poprvé k tomu, že Evropskou velmoc porazil asijský stát - vzestup napětí, kritika carské vlády, zostření politické krize. 22. 1. 1905 masový, pokojný průvod převážně petrohradských dělníků ( 200 000 ) vedených Gaponem před zimní palác, carovi byla předložena petice ( zlepšení pracovních podmínek, osobní svobody, svolání ústavodárného shromáždění ), v průvodu neseny ikony a obrazy "dobrého cara" ( báťuška )- výraz respektu i víry v zlepšení, ale carova obava ze spiknutí, vydal rozkaz rozehnat průvod střelbou, 1000 mrtvých , 5 000 raněných - tato událost vešla do dějin pod názvem krvavá neděle. Vyvolalo to podnět k revoluci, heslo pryč se samoděržavím- mnoho lokálních živelných vzpour, stávek a demonstrací.
Nejvýznamnějšími byly v Moskvě a v červnu stávka námořníků na křižníku Potěmkin ( nedostatek paliva a potravin), generální stávka v říjnu 1906 ( demokratické svobody, 8 hodinový pracovní den ).Byla dovršena politická diferenciace a formování politických stran - stoupenci carismu , liberálové ( střed ) a levice ( menševici, bolševici a Eseři ). Roku 1906 a 1907 sestupná tendence bouří , nakonec byla revoluce potlačena vojensky ( 17 000 mrtvých ), v průběhu revoluce byl car nucen vydat manifest 17. října 1905 - o zdokonalení státního pořádku a příslib občanských svobod. Na základě tohoto dokumentu se vytváří parlament - DUMA, ale byla pro srandu králíkům, nikdo se do ní nemohl dostat,pouze nejmajetnější. Režim se po revoluci ještě zhoršil, docházelo k pronásledování revolucionářů.