17. maturitní otázka


Evropa po vídeňském kongresu a boj proti reakci v 1. pol. 19. st., revoluční rok 1848

(HTML náhled)

a.

Uspořádání Evropy po Vídeňském kongresu - po sesazení Napoleona se konal Vídeňský kongres ( září 1814 - červen 1815) s pauzou, kdy se Napoleon stal na 100 dní císařem. Tohoto kongresu se zúčastnili všechny evropské státy výjma Turecka,tj. přes 700 diplomatů. Cílem kongresu bylo ukončit válku s revoluční a ponapoleonskou Francií, a dalším typickým znakem kongresu byly restaurace - nastolení vlády starších dynastií, které znovu získávají moc, ve většině zemí se obnovuje absolutismus, církev znovu posiluje své pozice, které měla před vypuknutím osvícenství. Dále se jednalo o poválečném uspořádání tehdejší Evropy, zajištění míru, vytvoření mezinárodního bezpečnostního systému pro trvalé potlačování revolucí.
Rozhodující slovo na tomto kongresu měli vítězné mocnosti z napoleonských válek, tzn. Rusko ( car Alexandr, a ruský diplomat, vedoucí ruské delegace, Andrej Kirillovič Razumovskij ), Prusko ( král Fridrich Vilém třetí, kancléř kníže Karl August Hardenberg ), Rakousko ( císař František první, kancléř kníže Klemens Lothar Metternich - předseda konference ),Velká Británie ( ministr zahraničí lord Robert Stewart Castlereagh, vévoda Arthur Wellesley Wellington ) a překvapivě významnou roli zde měla i poražená Francie ( ministr zahraničí Maurice de Talleyrand docílil uznání rovnoprávného postavení Francie na kongresu ).

Ve Vídni přijali 4 POLITICKÉ PRINCIPY ( KONZERVATIVNÍ POSTOJE ).

1. PRINCIP - legitimita bývalých vládnoucích dynastií - návrat " panovníků z boží milosti " k moci, tj. např Bourbonů ve Francii, Španělsku, Království obojí Sicílie ( Neapolsko ).

2. PRINCIP - systém rovnováhy sil v Evropě, aby žádný stát nezískal hegemonii, Francie byla oslabena, musela zaplatit válečné náhrady a odevzdat válečné loďstvo vítězům. Mezi silným Ruskem a silnou Anglií leží v Evropě dva státy vyrovnávající vztahy mezi západními mocnostmi a Ruskem, a to Rakousko a Prusko. Zásada spolupráce a jednoty všech proti nebezpečí revolucí a vzájemných konfliktů - zásluha Metternichova ( 1813 - 1848 ), přezdíván "hrabě rovnováha".

3. PRINCIP -územní vyrovnání, zvl. spory o Polsko a Sasko, nebezpečí konfliktu - Talleyrandův návrh kompromisu, pak řešení přijatelné pro všechny zúčastněné státy ( Polsko pohlceno Ruskem , Sasko Pruskem ).

zisky Pruska - upevnilo vedoucí pozici mezi německými státy, mělo bohaté Porýní, část Vestfálska, Gdaňsk, Poznaňsko,Dolní Lužice a část severního Saska ( Magdeburg a Halle ).
zisky Ruska - personální unií připojena hlavní část Velkoknížectví varšavského jako Polské království, polská samospráva však byla postupně omezována, nakonec zrušena,získali Finsko, Besarábii - velmoc na pevnině.
zisky Rakouska - severoitalské ekonomicky vyspělé státy Benátsko a Lombardsko, podrželo si východní Halič ( tj. jižní část Polska, vláda vedlejší linie habsburského rodu v Parmě ( císařova dcera Marie Luisa ) - obnova svrchovanosti nad Jaderským mořem - znovu námořní velmoc.
zisky Velké Británie - námořní základny obsazené za války - Malta, Jónské ostrovy, Helgoland v severním moři, Ceylon převaha na moři díky hospodářskému úpadku Francie, zbavila se soupeře na světovém trhu.
Švýcarsko získalo garanci neutrality, potvrzen vznik Německého spolku.

4. PRINCIP - snaha zabezpečit výsledky jednání , udržet status quo ( stávající systém ), společný postup proti občanským revolucím v Evropě v budoucnosti - uzavřen čtyřspolek vítězných mocností, do něho později přijata i Francie ( 1818 ) -trval do roku 1848. Pořádány periodické kongresy velmocí - poprvé v Cáchách 1818 - dohoda o skončení okupace ve Francii. uspořádání - personální unie Švédska a Norska ( odškodnění za ztrátu Finska ), Ruska a Polska ( větší část s Varšavou a Krakovem ), Dánsku bylo přiznáno Holštýnsko, rakouské katolické Nizozemí ( Belgie ) spojeno s protestantským Nizozemím vzniklo nizozemské království, potvrzen Německý spolek ( volné sdružení asi 36 nebo 41 států ), příslušnost Pruska asi 1/3 území, Rakousko 2/3 + 4 svobodná města ( Hamburk, Lübeck, Frankfurt a Bremen ) - rovnoprávnost a suverenita všech členů nejvyšším orgánem byl spolkový sněm ve Frankfurtu ( ale bez spol. financí a vojska - bezmocnost ). Švýcarsku potvrzena neutralita. Byla zachována rozdrobenost Itálie ( v Neapoli obnovena monarchie, v severní a střední Itálii nadvláda Rakouska, pouze v Sardinském království, v západní části sev. Itálie, vláda italské dynastie, Francie pod mezinárodním dohledem.
Vytvořena tajná mezinárodní policie na odhalení připravovaných revolucí v Evropě.
Evropa po vídeňském kongresu - éra Metternichova, relativní stabilita, doba klidu a míru, ve většině států byl nastolen absolutismus, obava z liberalismu ( vlivy myšlenek americké a francouzské revoluce ), omezována svoboda slova, náboženství a tisku, úsilí vyhnout se válkám, revolucím, oklešťovat národní požadavky , posilovat absolutismus. Prostředky - spolupráce evropských mocností ( neměnnost konzervativních zásad ), křesťanská vzájemnost, zachování status quo, řešení mez. problémů jednáním, zřízen účinný systém tajné policie - sledovány revoluční. i nár. organizace ( uplatnění zvl. v Rakousku, k potlačování národního hnutí , v Německu a Severní Itálii).

b.

Svatá aliance - spolek evropských křesťanských panovníků proklamovaný 26. 9. 1815 v Paříži tzv. Aktem Svaté aliance, podepsaným ruským carem Alexandrem prvním, rakouským císařem Františkem prvním a pruským králem Fridrichem Vilémem třetím - a poté postupně všemi evropskými monarchy s vyjímkou anglického krále, panovníků skandinávských zemí, a papeže. Svatá aliance vyjadřovala ideové spojenectví evropských panovníků v období po napoleonských válkách, založené na principech legitimity, absolutismu, byla namířena proti rev. dem. a národ. osvob. hnutím, vyvolaným v Evropě ohlasem francouzské buržoazní revoluce konce 18. stol. Sama Svatá aliance neměla nikdy praktický význam , název Svatá aliance byl však přenesen na čtyřspolek vytvořený v listopadu 1815 v Paříži na základě dohody velmocí bývalé protinapoleonské koalice - Anglie, Rakouska, Ruska a Pruska. Tento spojenecký svazek, jehož hlavními reprezentanty byli rak. kancléř Metternich a ruský car Alexandr první, měl být zárukou status quo v Evropě po vídeňském kongresu. V letech 1818 - 1822 se uskutečnily 4 kongresy mocností Svaté aliance - 1818 Cáchy, 1820 Opava, 1821 Lublaň a 1822 Verona, jenž měly formulovat jejich společné stanovisko k hlavním mezinárodním problémům. Zde se projevily velmocenské rozpory mezi jednotlivými členy aliance, zejména mezi Anglií a Ruskem. V důsledku těchto rozporů se SA začala od roku 1822 rozkládat, její definitivní konec znamenala revoluce v letech 1848 - 1849.

c.

Revoluce 1848 - 1849 v Evropě - vyvrcholení hnutí v Evropě směřující k občanské společnosti, zlom v dějinách většiny evropských zemí - série revolucí, v popředí byl program národní emancipace, vzájemný vliv a inspirace revolucí, zasaženo území od Paříže po Budapešť, od Berlína po Palermo - kolem 50 revolučních akcí v Evropě ( kromě Ruska a Anglie ). Vliv průmyslové revoluce ( rozmach průmyslu, dopravy i zemědělství ) na politiku - odpor k přežitkům feudalismu, vládě velkostatkářské šlechty a absolutního panovníka - omezování občanských svobod, brzda kapitalistického podnikání - požadavek konstituce ( ústavy ) + sociální požadavky.
- nespokojenost s politickým uspořádáním - většina lidí bez politických práv ( nejen v absolutistických monarchiích, ale i v zemích s konstitučním režimem ).
- národní požadavky v Německu, Itálii, střední a východní Evropě nebyly splněny
- odpor k vládám cizích dynastií -právo národů na svobodu a samostatnost
- výbuch revoluce urychlen dvěma událostmi světového dosahu - všeobecná obchodní a průmyslová krize v Anglii se šířila do Evropy + neúroda ( sucho 1846 ) a nákaza brambor - vzrůst ceny potravin.
- společné cíle revolucí : odstranit feudalismus a absolutistické vlády, rozvoj industriální společnosti.

Specifické cíle : podle podmínek jednotlivých zemí - např. sjednocení rozdrobené země ( Itálie a Německo ), osvobození od vlád cizích dynastií. Propukly hlavní dvě vlny revoluce - od ledna 1848 z Neapolska přes Uhry do střední Evropy, od února z Paříže přes jižní a střední německo do Čech. Předehrou revoluční vlně bylo vítězství liberálně demokratických kantonů nad konzervativními v občanské válce ve Švýcarsku roku 1847, nová ústava - vznik státu se spolkovým sněmem a radou v čele s prezidentem.


Revoluce v Itálii

- leden 1848, nenávist k Habsburkům a Bourbonům ( vlastnili většinu Itálie ) + touha všech revolucionářů po sjednocení poloostrova - tzv. RISORGIMENTO ( obrození, vzkříšení ) + demokratické a sociální požadavky. Revoluce začala na Sicílii - nepokoje proti Bourbonům, král slíbil liberální ústavu , v roce 1849 se situace uklidnila a král slib ústavy zrušil. V březnu 1848 vypuklo povstání v Miláně, v Benátkách, Padově a Lombardii - ústup rakouského vojska do opevněného území mezi řekami Addou a Adiží, příprava odvety ( rakouský maršál Václav Radecký z Radče ). Do čela národního hnutí za italské sjednocení a osvobození se postavil sardinský král Karel Albert ze savojského rodu ( jediná dynastie domácího původu ) a politik, hrabě Camillo Benso Cavour, dali si za cíl sjednotit Itálii pod vedením savojského krále. Revoluční hnutí vyhlásilo Rakousku válku , rozhodující bitvu u Custozzy v červenci 1848 vyhráli Rakušané.
Do popředí hnutí se dostali demokraté ( proti spojenectví s italskými panovníky ) - v létě 1848 vyhlásily republiku v Toskáně, koncem roku 1848 vypuklo lidové povstání v Římě, došlo k převratu, papež Pius devátý byl vyhnán z města, v únoru 1849 vyhlášena římská republika ( v čele triumvirát s Giuseppem Mazzinim - úsilí vyhnat Rakušany, představ sjednocené demokratické Itálie, chtěl zrušit monarchii, vyhlásit republiku, uskutečnit svobodu a rovnost vlastními silami, konfiskace půdy církve - dána rolníkům ). Zasáhla zde Svatá aliance ( Francie a Rakousko) papež se znovu dostal k moci.V Benátkách byla vyhlášena republika SV. Marka.
V březnu 1849 - nová válka sardinského krále proti Rakousku, Karel Albert byl však znovu poražen - definitivně u Novarry,vzdal se sardinského trůnu ve prospěch synovce Viktora Emanuela druhého, který uzavřel mír s Radeckým.
Rakousko - konec republiky v Toskáně, francouzské vojsko vyslané Napoleonem proti římské republice ( kapitulovala ),stejně tak jako republika Sv. Marka v Benátsku ( srpen 1849 ) - obnova předrevolučních poměrů, sjednocení země nedořešeno, přes neúspěch revoluce měla velký význam - šíření ideálů občanských svobod a demokracie mezi širší vrstvy, poprvé požadavek sjednocení Itálie zdola. Neodstranili absolutismus, v podstatě se nic nezměnilo.


Revoluce ve Francii

- po revoluci 1830 rozvoj průmyslu ( těžba rud, strojírenství ), počet dělníků stoupl na trojnásobek. Politickou moc měli bankéři, majitelé uhelných a rudných dolů, velkostatkáři. Proti nim stála opozice - střední a drobní podnikatelé, chudší vrstvy obyvatel ( umírnění republikáni a revoluční demokraté a socialisté ). Cílem opozice bylo odstranit červencovou monarchii Ludvíka Filipa Orleánského, rozšířit politická práva a svobody ( zvl. volební právo ), spravedlivé rozdělení půdy ( rolníci ), pevné mzdy a právo na práci ) dělníci ). Vypukli nepokoje ve městech i na venkově, demonstrace hladových dělníků, požadavek volební reformy. Začali se pořádat protivládní agitace - tzv. bankety ( veřejné shromáždění pod záminkou veřejných oslav, revolucionáři zde přednášeli své požadavky a dali dělníkům najíst - získávali si podporu ).
Král se o tom dozvěděl, a proto nechal takový jeden banket svolaný na 22. 2. 1848 zakázat. To neměl dělat, jelikož dělníci nedostali najíst a proto vypukla revoluce. Dělníci, řemeslníci a studenti vytvořili 24. 2. v Paříži 2000 barikád, došlo k ozbrojeným střetům s národními gardami, část gard však přešla na stranu povstalců. Filip utekl do Londýna – konec monarchie, revoluce zvítězila , 25. 2. byla vyhlášena republika ( tzv. druhá republika 1848 - 1852 Byla vytvořena prozatimní revoluční vláda ( z liberálů, demokratů a socialistů ), přijat program radikální demokratizace ( demokratické svobody včetně všeobecného volebního práva, odstraněna cenzura i zákaz shromažďování, vyhlášena rovnost všech občanů, ustanovena zvl. komise ( tzv. lucemburská ) - vládu zde zastupoval novinář Louis Blanc, měla na starosti jednání o dělnických požadavcích - zkrácení pracovní doby na 10 hod. denně. Byly zřízeny národní dílny ( pracovní příležitosti pro nezaměstnané ). Proběhly volby do Národního Shromáždění - vyhráli přívrženci monarchie - odmítli radikální řešení sociálních otázek, zrušili národní dílny a právo na práci ( nezaměstnanost ), docházelo k zatýkání revolucionářů. Socialisté se pokusili v květnu o nový převrat ( August Blanqui ) - neúspěšný, povstání bylo potlačeno.
Červnové povstání pařížského dělnictva, řemeslníků a tovaryšů ( 23. 6. - 26. 6. 1848 ) - nesouhlas se zrušením národních dílen, krvavé boje na barikádách s 30 000 armádou + Národními gardami, vyhlášeno stanné právo, povstání potlačeno, 800 mrtvých, 11 000 popraveno. Nová ústava - replikace červencové ústavy z roku 1830, v čele republiky prezident,bylo zrušeno všeobecné hlasovací právo, omezena svoboda tisku a shromažďování, policejní dohled. 1852 došlo k převratu za pomoci důstojníků - Napoleon se prohlásil císařem jako Napoleon třetí - tzv. druhé císařství v letech 1852 -1870, schváleno plebiscitem ), vyslovilo se pro něj 97% voličů. Potlačování demokratických svobod, teror proti politickým odpůrcům, od 60. let liberálnější postup Napoleona, postupně přesun moci do rukou parlamentu.


Revoluce v Německu

- březen 1848 - boj za občanská práva a zejména za národní jednotu, země v rámci Německého spolku rozdrobena ( přes 30 států ) + něco vlastnilo Dánsko, Rakousko. Projevuje se tu vliv vítězné únorové revoluce ve Francii, lidová shromáždění v jižních a západních oblastech země ( V Bádensku a Bavorsku ) - vynutili si slib ústavních reforem a svobody tisku, v Sasku abdikovala konzervativní vláda.
Prusko - počátek revoluce v březnu v Porýní, 19. 3. povstání v Berlíně ( hlavní město ) - barikády ( dělníci, řemeslníci a studenti ) se střetli s pruským vojskem. Nacionalistům se podařilo zajmout krále, který odvolal vojsko a slíbil novou ústavu a demokratické reformy. Vytvořena nová vláda ( umírnění liberálové ). Koncem března v německém Haidelbergu vyhlásila skupina liberálů volby do celoněmeckého parlamentu na základě všeobecných voleb, které měl připravit tzv. Prozatimní parlament ( Vorparlament ) ve Frankfurtu nad Mohanem. 18. 5. 1848 zahájil svoji činnost z voleb vzešlý všeněmecký parlament ve Frankfurtu ( 830 delegátů ). Začalo jednání v kostele sv. Pavla ( trvalo nakonec rok ) o celoněmecké národní vládě, o sjednocení. Delegáti ( právníci, podnikatelé, vědci a duchovní ) chtěli zajistit klid pro svobodný obchod a podnikání, vystoupili proti vládě aristokracie, vyjádřili se pro národní politiku. To ovšem pro lidové vrstvy bylo vcelku dost nezajímavé, rolníci požadovali vlastní půdu bez feudálního omezení, řemeslníci ochranu cly pro svůj obchod, dělníci vyšší mzdy a odstranit nezaměstnanost. Objevily se dva takové hl. návrhy sjednocení Německa - a. velkoněmecké řešení -tzn. území v rozsahu bývalé svaté říše římské ( Rakousko, Německo, Polsko ) nebo tzv. maloněmecké řešení ( jen vlastní německá území bez Rakouska ) v čele s Pruskem. Byla vytvořena dočasná ústřední vláda, ustanovena jako výsledek jednání sněmu, neměla vlastní armádu, policii ani úřednictvo - odkázána jen na dobrou vůli jednotlivých států -neschopna uskutečnit sjednocení Německa. Byla vyhlášena nová německá ústava v březnu 1849 - kompromis mezi liberály a demokraty - občanské svobody,náboženská tolerance, zrušení feudální závislosti, vyhlášení všeobecného hlasovacího práva pro muže, zodpovědnost vlády parlamentu, zvítězila maloněmecká koncepce, předpoklad zachování monarchie v čele s císařem ( se značnou pravomocí -řízení zahraniční politiky a armády ) - ústřední moc byla proto nabídnuta pruskému králi Fridrichu Vilémovi čtvrtému jako dědičnému německému císaři - ten však odmítl ústavu ( Prusko bylo militaristický stát, junkerům se nelíbilo zrušení feud. závislosti ), ostatně ani většina německých panovníků nesouhlasila s ústavou - neúspěch frankfurtského jednání.
Nová povstání republikánů na jaře 1849 v Porýní, Dresden, Bádensku - z počátku mělo úspěch, poté zasáhlo pruské vojsko a revoluci potlačilo, Fridrich nechal i vojensky rozehnat v červnu parlament - přesto nedošlo k návratu k předrevolučním poměrům, vydána oktrojovaná ústava z vůle panovníka, zachováno osvobození rolnictva, někde i svoboda tisku a shromažďování, císař chtěl zachovat naději na maloněmeckou koncepci sjednocení.

d.

Revoluce v Rakouské monarchii

- mnohonárodnostní stát ( 17 mil. Slovanů, 8 mil. Němců , 5mil Maďarů a 5 mil. Italů a Rumunů ), převaha Slovanů, ale nadvláda Němců a Maďarů v čele s habsburskou dynastií. Cílem národního hnutí bylo odstranění habsburského absolutistického režimu a nastolení politické rovnoprávnosti podmaněných národů. Zostření cenzury, policejní tažení proti univerzitám ( obava vlády z růstu vzdělanosti - slova policejního ministra " Národ je od okamžiku, kdy se začne vzdělávat, v prvním stadiu revoluce "), neúroda a krutá zima 1847-1848 - radikalizace. V březnu 1848 - první nepokoje v Čechách po zprávách o revoluci ve Francii, na 11. 3. 1848 svolal Repeal ( ripíl ), což byl ilegální spolek českých a německých radikálních demokratů v Praze, schůzi pražských občanů do Svatováclavských lázní ( blízko dnešního Karlova náměstí ) - sepsána petice císaři - požadavky jazykové ( zrovnoprávnění češtiny s němčinou ve školách a na úřadech ), požadavky státoprávní ( uznání a upevnění jednoty zemí koruny české, vytvoření samosprávného celku z Čech, Moravy a Slezska ). Definitivní znění petice byl pověřen tzv. Svatováclavský výbor ( v dubnu rozšířen na 100 členů a přejmenován na Národní výbor - orgán českého hnutí, zastupující české veřejné mínění - ze zástupců šlechty a měšťanstva ). Císař Ferdinand pátý Dobrotivý odpověděl kabinetním listem 8. 4. 1848 - hodně toho nasliboval - souhlas se zrovnoprávněním češtiny, s rozšířením českého zemského sněmu o zástupce měst, se spojením českých zemí vytvoření zvl. ministerstva se sídlem v Praze, s tím nesouhlasili čeští Němci ( stoupenci velkoněmectví ).
V březnu vznikli české ozbrojené sbory - dobrovolná národní garda , sbor Svornost.
V Praze se konal Slovanský sjezd 2. - 12. 6. 1848 na Střeleckém ostrově ( 317 delegátů )- představitelé slovanských národů rakouského císařství i hosté z jiných slovanských zemí ( Poláci, Srbové , Rusové ). Předsedou sjezdu byl Franta Palacký,Šafařík zde pronesl svůj projev ( oprávněnost boje za národní svobodu ). Cílem sjezdu bylo vytvořit spolek slovanských národů rakouské monarchie, přeměna Rakouska ve spolkový stát rovnoprávných národů - program austroslavismu - zachování habsburské monarchie, ale jako národnostně spravedlivého federativního státu v čele s císařem i ústavní vládou, - obava z germanizace Čechů v Německu a maďarizace Slováků, z rozbití Rakouska plynulo další nebezpečí od rozpínavého Pruska a Ruska. Rakousko bylo garantem pro národy ve střední Evropě mezi Ruskem a Pruskem, civilizační přehrada proti ruskému samoděržaví. Druhou myšlenkou byl Panslavismus ( protipól pangermanismu - touha Slovanů žít v jednom státě v míru a přátelství se všemi národy jako svobodní lidé ). Názorové rozdíly - část pro zachování monarchie, část za co největší samostatnost. Jednání bylo předčasně ukončeno červnovým povstáním v Praze, schválen jen Manifest sjezdu slovanského k národu evropským - protest proti národnostnímu útlaku Slovanů, proklamace přirozeného práva na svobodu pro všechny národy na světě.
12. 6. 1848 - proběhla manifestační mše bratření na koňském trhu - Rakousku se to nelíbilo a proto byla mše napadnuta vojskem ( v čele se zemským velitelem v Čechách gen. Windischgrätzem ) - počátek pražských bouří, Praha povstala,ale pouze studenti a radikální demokraté, byly vytvořeny národní gardy, 6 dní bojovaly proti vojenské přesile, ohlas na venkově, pomoc pražským povstalcům z vých a sv. Čech. Následovalo dělostřelecké bombardování Prahy, Praha byla dokonce zapálena, revoluce nakonec brutálně potlačena, 17. 6. Praha kapitulovala - stav obležení, zatýkání účastníků revoluce. Zrušen Národní výbor, rozpuštěn ozbrojený sbor Svornost, pronásledování revolucionářů.
V listopadu ( přesně 22. ) se sešel v Kroměříži ústavodárný sněm, který měl vypracovat rakouskou ústavu ( Ferdinand slíbil národům autonomii a novou demokratickou ústavu ). ale teď se již císař cítil silný, aby dokázal další revoluci porazit. Příprava demokratického ustanovení - rovnost občanů před zákonem, zrušení šlechtických privilegií, všeobecná branná povinnost. Ferdinand již o žádnou ústavu nestál, ale nemohl císařské slovo vzít zpět. Proto se vdal trůnu a nahradil ho 2. 12. 1848 František Josef první ( 1848 - 1916 ) - ten nikomu nic nesliboval, v březnu ( 7. 3. ) 49 nechal vojensky rozpustit říšský sněm v Kroměříži a sám vydal novou ústavu ( oktrojovanou ) - princip centralismu, sněmům ponechána jen malá působnost, země koruny české byly přímo podřízeny císařské koruně rakouské, naopak velkou moc měl císař ( jak jinak ), který měl zákonodárnou moc společně s 2komorovým parlamentem, výkonnou moc měl pouze císař. Byl stanoven vysoký volební cenzus. Ústava však nikdy nevstoupila v platnost v celém rozsahu, byla zrušena 1851 tzv. silvestrovskými patenty.
Konec českého radikalismu - odhaleny přípravy májového spiknutí 1849, připravovaného ruským revolučním demokratem Bakuninem, nad Prahou stav obležení ( až do roku 1853 ), radikálové byli pozatýkáni, zavedena cenzura.

Revoluce ve Vídni - 13. 3. 1848, studenti, řemeslníci a měšťané - požadavek odstranění absolutismu a Metternicha, císař se revoluce zalekl, necítil se tak silný a proto nechal Metternicha odvolat a slíbil novou ústavu. Toho využili Maďaři,kteří přijeli do Vídně a vynutili si na císaři zřízení samostatného uherského sněmu - autonomie, ještě toho měsíce tam byla zrušena robota. 8. 5. 1848 vstoupil v platnost nový volební řád do říšského sněmu ( 2 komory - horní, kde byli velkostatkáři a císařem jmenování členové, a dolní - volební právo vázáno na vysoký volební cenzus, zvýhodněny majetné vrstvy, císař měl právo veta k usnesení obou komor ). Nespokojenost s omezeními - květnové vídeňské povstání - útěk vlády a císaře do Innsbrucku, revoluce se rozšířila po celém císařství, po vytvoření nové vlády v červnu ( ministr spravedlnosti Alexandr Bach ) začalo v červenci ve Vídni zasedání ústavodárného říšského sněmu o podobě nové ústavy, o zrušení roboty. Císařským patentem 7. 9. 1848 bylo zrušeno poddanství ( robota i feudální dávky ).
V říjnu 1848 vypukla nová demokratická revoluce ve Vídni - pokus vídeňského lidu zastavit vojsko proti maďarské revoluci, poslanci se rozutekli, říšský sněm byl přeložen do Kroměříže, po třech týdnech vídeňští revolucionáři poraženi dělostřeleckými jednotkami generála Windischgätze, kapitulace Vídně - konec revoluce v západní části monarchie.


Revoluce v Uhrách

- v březnu, úsilí o samostatnost Uherska, dlouhodobý odpor uherských stavů proti habsburskému centralismu + maďarské národní hnutí za maďarštinu jako úřední jazyk. Byl zřízen Výbor na obranu vlasti a vlastní vojsko, v čele byl Lajos Kossuth - požadavek nezávislosti na Vídni, revoluční mládež vedená básníkem Sandorem Petöfim. Maďaři si vynutili vlastní sněm - uherský stavovský sněm - zrušil feudální výsady, polovičaté zrušení poddanství 18. 3. 1848, vyhlášeny občanské svobody a omezené hlasovací právo. Národní otázka řešena nebyla, docházelo k útisku nemaďarských národů - ozbrojené boje se Srby ve Vojvodině, se Slováky ( v čele Štúr ). Proti maďarské revoluci vysláno intervenční vojsko v čele s Josefem Jelačičem ( přes odpor vídeňského lidu ) - obsazena většina Uher, uherský stavovský sněm odpověděl v dubnu 1849, kdy prohlásil Habsburky za sesazené z trůnu, ustanoven samostatný uherský stát, v čele první nezávislé uherské vlády byl Lajos Batthyány. V důsledku utlačovatelské národnostní politiky bojovaly nemaďarské národy na straně Habsburků, maďarští povstalci byli poraženi 13. 8. 1849 u Villágose za pomoci ruského cara ( Mikuláš ).
Nad Uhrami vyhlášen vyjímečný stav - zatýkání, popravy.


Revoluce na Slovensku

- národní hnutí vedeno Ludovítem Štúrem, zpočátku snaha o společný postup s Maďary, předložili Maďarům podobné požadavky, jako jsme předložili my Rakousku tzv. Žiadosti slovenského národa - zrovnoprávnění slovenštiny, požadavek vlastního sněmu, všeobecné hlasovací právo - ale Maďaři vyhlásily na Slovensku stanné právo.
Vypukly lidové bouře na jaře 1848 - požadavky národní svobody.
Na lidovém shromáždění v Myjavě 19. 9. 1848 byla vyhlášena nezávislost Slovenska, dobrovolné sbory ( 6 000 ) byly však poraženy císařskými a uherskými vojsky. V zimě 1848 podnikli Slováci výpravy proti Uhrám, po porážce maďarské revoluce však požadavky Slováku Vídní nesplněny ( povolení slovenštiny na nižších školách ).


Výsledky revolucí


- v Rakousku - definitivní konec feudální éry, zrušení roboty a poddanství, zrušeny cechy, nástup kapitalismu u nás - volná cesta k rozvoji průmyslu a svobodného obchodu. Místo federalizace se však uskutečnila centralizace říše, byla pronásledována nejen liberální opozice, ale i všechny svobodomyslné a národnostní snahy.


V Evropě - ač revoluce poraženy nebo nedokončeny - v celé Evropě ( kromě Ruska ) odstraněna feudální privilegia, robota a poddanství - osvobození rolníci, mezník mezi feudalismem a kapitalismem, otevřena cesta k volnému obchodu a podnikání, k hospodářskému rozvoji, návrat k předrevolučním poměrům již nebyl možný. Revoluce byla zdrojem zkušenosti a poučení pro další období bojů za realizaci cílů ( Německo, Itálie, Uhry ). Národní hnutí - poprvé formulace požadavků nejen jazykových, ale i politických ( v mnohonárodnostní monarchii ). Růst industrializace, vítězství kapitalismu, reforma soudnictví a správního systému.