18. maturitní otázka


Vývoj ve světě v 2. pol. 19. století a poč. 20. století

(HTML náhled)

a.

Angli ve2. polovině 19. stol. a poč. 20.stol - období vlády královny Viktorie ( 1837 - 1901 ) - královna Anglie a Irska , rozhodující úlohu měl parlament. Anglie byla největší světovou velmocí ( počet kolonií a průmyslová revoluce ) , hospodářský růst Anglie , měla náskok před ostatními státy , označována jako dílna světa , přechod od textilního průmyslu k těžkému ( výroby železa , strojů a lokomotiv ) , kvalitnější a levnější zboží než v Evropě , vznikají různá průmyslová centra.

Obchod : zásada svobodného , volného obchodu ( freetrade ) na základě nabídky a poptávky , tj. bezcelný vývoz a dovoz ,neomezená volná konkurence ( největší význam měla ty cla , jelokž kde existovaly , jako např. v Německu , bránilo to obchodu a růstu kapitálu v zemi ). Anglie byla světová finanční velmoc - docházelo k soustřeďování peněžních prostředků z obchodu ( příjmy z vývozu - hl. surovin z Indie a ost. kolonií - vznik bank - půjčování peněz podnikatelům , podnikatelé nemuseli sami nashromáždit velký kapitál , stačilo něco málo , tím se zaručili a mohli tak rychleji budovat své firmy - velký náskok oproti jiným státům.
Politika - stabilní parlamentní demokratický systém - výkonná moc v rukou vlády , odpovědné parlamentu , v něm učinkují 2 hlavní strany - konzervativní Toryové ( pravice ) a pokrokářští Whigové ( střed ). Anglie byla od 17.stol. bez revolucí ,klidný vývoj , demokratická cesta reforem.

Vůdcem konzervativců od 60.let byl Benjamin Disraeli ( 1804 - 1881 ) - prosadil maximální pracovní dobu 56 hodin týdně , výstavba vodovodu s nezávadnou vodou , kontrola potravin , rozšíření volebního práva.
Vůdcem liberálů byl William Gladstone ( 1809 - 1898 ) - odešel od konzervativců , stoupenec volného obchodu , tržního hospodářství , obhájce rovnosti lidí před zákonem.

Volební reformy v Anglii -
1. reforma roku 1832 - původně záleželo na vlastnictví majetku určité hodnoty , vol. Právo rozšířeno mezi střední vrstvy.
2. reforma roku 1867 - hlasovací právo rozšířeno i mezi městskou maloburžoazii , bohaté sedláky , dělnické předáky ( kvalifikovaní , nejlépe placeni ) , počet voličů se zdvojnásobil.
3.reforma roku 1884 - volební právo rozšířeno i na drobné zemědělské nájemce , venkovské dělnictvo - v podstatě mezi všechny muže , do konce 19. stol. to bylo 60 % obyvatelstva ( kromě žen a nemajetných ).

Nejvýznamnějším platidlem ve světě je anglická libra , Anglie vlastní největší loďstvo světa , pečlivě si hlídá poměr že Anglie má větší loďstvo než druhá a třetí velmoc dohromady. Již během 19. století se začíná vyostřovat konflikt s Irskem ,které je značně zaostalé od Británie ( původně keltské obyvatelstvo násilně podrobeno v 17. stol. ) - masová shromáždění , vzniká tajný spolek Fenianů ( irští rev. demokraté ) - 1867 pokus o povstání , ale poraženo , návrh zákona o irské autonomii ( Gladstone ) - Irsko zpomaluje rozvoj v rámci království , Anglii předstíhají USA a Německo , během 70.let ztratila Anglie první místo v průmyslové výrobě , přechod od volného obchodu k ochraně tuzemské výroby proti cizí konkurenci , tzv. Protekcionismus , Anglie začíná vyvážet do méně rozvinutých zemí.
V 80. letech začal znovu boj irských poslanců v parlamentu za samosprávu ( home rule ) - teroristické útoky , nezávislost uznána až roku 1921. Roku 1906 , po dvacetileté vládě konzervativců , se do čela vlády dostávají liberálové - zavádí sociální reformy - podpora v nezaměstnanosti , starobní a invalidní důchod , dále modernizace armády , zrušeno právo Horní sněmovny vetovat zákony Dolní sněmovny.

Zahraniční politika - britská vláda uskutečňovala tzv. skvělou izolaci ( splendid isolation ) umožněnou ostrovní polohou a mocenskou převahou - politika nezávislosti a neúčast v konfliktech ostatních evropských mocností. - Možnost soustředit se na koloniální expanzi , námořní velmoc - rozmach impéria do všech světadílů , kolonie - zdroj surovin , odbytiště anglických výrobků , cíl investic - možnost pracovních příležitostí ( armáda , podnikání , správní aparát ) , ale zpomaluje tempo industrializace Anglie , je totiž výhodnější podnikat v koloniích ( levné pracovní síly ).
Anglie vlastní nejbohatší kolonii - Indii ( káva , čaj , koření ) - záměrně bráněno rozvoji indického průmyslu a řemeslné výroby , Indům se nelíbil britský vliv - povstání sikhů roku 1848 a 1849 a sípahíů roku 1857 ( Odboj najatých vojáků z britského koloniálního v Indii , za dva roky bylo poraženo , Indie se stává zcela závislou na Anglii , 1876 britská královna získala titul indické císařovny. Z Indie expanze Britů do JV Asie , pronikají do Číny - 3 opiové války v letech 1840 - 1860 ,
Čína totiž zakázala východoindické společnosti vývoz opia z Indie do Číny - smlouva s císařem o otevření 5 čínských přístavů anglickému obchodu , Hongkong se dostal pod britskou správu. V koloniích s převahou přistěhovaleckého obyvatelstva přiznán podíl na moci , samospráva - vznikají Dominia - 1867 Kanada , 1901 Austrálie , 1907 New Zeland ,1910 Jihoafrická unie. Roku 1931 zřízen commonwealth ( britské spol. národů ).
Afrika - 1875 získala kontrolu nad Sueským průplavem , 1882 obsadili Egypt , 1898 - povstání Mahdistů v Sudánu poblíž Ummrudmanu - britové vyzkoušeli porvé kulomet , padlo 12000 mahdistů , 48 britů ( jeden inglišmen na 250 mahdistů ).
Búrské války - 1899 - 1902 - s původními nizozemskými kolonisty na jihu Afriky ( státy Oranž a Transvaal ) , koncentráky.Britové měli za cíl vytvořit kolonie od severu až k jihu , narazili na odpor Francouzů ( ti zase měli plán západ - východ ) , střetli se u Fašody - začali vyjednávat , dohodli se na spolupráci proti Německu , 1904 - tzv. srdečná dohoda , Francie získala Maroko a Alžírsko , Anglie Egypt a Súdán , 1907 dohoda Anglie a Ruska proti Německu - TROJDOHODA.


FRANCIE

Doposud měli moc bankéři a průmyslníci , v opozici byli chudší vrstvy ( stř a lidové vrstvy ). Cílem opozice bylo odstranit monarchii Ludvíka Filipa Orleánského z roku 1830 , rozšířit polit. práva a svobody , spravedlivé rozdělení půdy , pevné mzdy , právo na práci. Střední vrstvy chtějí získat podíl na moci , snaha získat podporu lidu , začínají se organizovat protivládní agitace - Bankety ( veřejné shromáždění pod záminkou oslav ) - protivládní projevy a jídlo pro lid zadarmo.Lidé se po dlouhé době zase jednou pořádně nažuchli a začínají střední vrstvu podporovat také za slib , že po sesazení monarchie každý bude mít práci a právo volit.

Vládní rozkaz - zákaz shromáždění svolaného na 22. 2. 1848 v Paříži - signál k revoluci ( lidi nedostali nažrat ) - revoluce dělníků , řemeslníků , měšťanů a studentů , srážky s policií a vojskem.
24. 2. 1848 - V Paříži povstalci vytvořili přes 2000 barikád , ozbrojený boj s národními gardami , část z nich přešla k povstalcům , následoval Filipův útěk do Londýna , konec monarchie , zvítězila revoluce.
25. 2. 1848 - vyhlášena tzv. Druhá republika ( 1848 - 1852 ) , v čele republiky stojí prozatimní revoluční vláda ( demokraté ,socialisté , liberálové ) - všeobecné volební právo , odstraněna cenzura , zkrácení pracovní doby na max 10 hodin denně ,zřízeny národní dílny - pracovní příležitost pro nezaměstnané , proběhly volby do národního shromáždění
- vítězství přívrženců monarchie , odmítli radikální řešení sociál. otázek , zvýšili daně ,zrušeny nár. dílny a právo na práci -nezaměstnanost , zatýkání revolucionářů. - Červencové povstání dělníků , řemeslníků a tovaryšů v Paříži ( 23 - 26. 6. 1848 )nesouhlasili se zrušením národních dílen , krvavé boje s národními gardami , padlo 800 mužů , 11 000 popraveno ,vyhlášeno stanné právo , porážka povstání. přijata nová ústava - podobná té z 7 roku 1830 , v čele republiky stojí prezident volený na 4 roky , v prosinci roku 1848 zvolen Ludvík Napoleon Bonaparte ( synovec ) , 1851 se prohlásil prezidentem s neomezenou pravomocí na 10 let ( zrušeno všeobecné vol. právo , cenzura tisku a zákaz shromažďování ) , 1852 - státní převrat za pomoci důstojníků , Napoleon se prohlásil dědičným císařem jako Napoleon třetí - tzv. druhé císařství ( 1852 - 1870 ) , schváleno plebiscitem - vyjádřilo se pro něj 97 % voličů . - nastolena vojenská diktatura - potlačení demokracie , od 60.let začal aplikovat liberálnější politiku , postupný přesun polit. moci do rukou parlamentu , politika cukru a biče - drobnější ústupky a tvrdé opatření proti odpůrcům ). Napoleon třetí - podpora hospodářství , k omezení nezaměstnanosti jsou zřizovány veřejné práce - přestavba Paříže , staré čtvrtě a hradby byly zbourány , Seina regulována , vznik nových čtvrtí s širokými ulicemi ( bulváry ) , stavěny divadla a nádraží. V polovině 19 .stol dovršena průmyslová revoluce - strojírenství , železářství .
Zpoždění ovšem oproti Německu , USA a Anglii , v důsledku zmírnění celních předpisů roku 1860 začalo putovat do Francie levné Anglické zboží - hospodářské potíže. Opozice - republikáni a monarchisté , moc v rukou bankéřů

Zahraniční politika - koloniální politika , spojenectví s Anglií proti Rusku v Krymské válce ( 1853 - 1856 ) , Rusko zabralo Moldávii a Valašsko , do té doby knížectví závislé na Turecku. Začala válka , která by pro Turecko špatně skončila ale z obav Francie a Anglie ( že by Rusko získalo vliv ve středomoří )+ pomoc Sardinského království. Koalice porazila černomořské ruské loďstvo a obklíčilo ho u Sevastopolu. ( lodě ANG a FRA poháněny parou , ruské byly plachetnice ) úspěch Francie v Itálii proti Rakousku , zisk Savojska a města Nizzy , výprava Francie do Sýrie , Egypta - budují Sueský průplav - 1864 open , ovšem neúspěch při tažení do Mexica 1861 ( vláda neplatila úroky z dluhů ) , neúspěch v Prusko-francouzské válce roku 1870 - 1871 ( více tato otázka za b. ) , kapitulace Francie 2. 9. 1870 , vedlo to k pádu císařství vzniká tzv. třetí republika 4. 9. 1870 - prozatimní republikánská vláda vydala rozkaz pokračovat ve válce , obklíčena Paříž , vytvořeny Národní gardy ( lidové ozbrojené oddíly ) , 4 měsíční obrana Paříže. 28. 1. 1871 - Francie uzavírá mír s Pruskem.
10. 5. 1871 - Frankfurtský mír - ztráta bohatého Alsaska , části Lotrinska , vypsány volby do nár. shromáždění – většinu získali monarchisté , předseda vlády Louis Adolphe Thiers.
- růst nespokojenosti v Paříži ( vojenské neúspěchy , nezaměstnanost , růst cen , pruské vojsko v Paříži ) , vláda se v březnu rozhodla násilím odzbrojit národní gardu , došlo k vzájemnému střetnutí - OBČANSKÁ VÁLKA , Thiers proti nim posílá vojsko , ti však přešli na stranu nár. gardy , postříleli pouze velitele vládního vojska , 28. 3. 1871 vyhlášena revoluční vláda KOMUNA , Thiers a jemu věrné jednotky sídlili ve Versailles , část pařížské buržoazie prchá před komunou , dělníci zabírají jejich továrny a byty - navýšení mezd , pevné ceny zákl. potravin , bezplatná lékařská péče , právo na vzdělání pro všechny. Zvolena rada komuny - řídící orgán , stoupenci jakobínských ideálů. Komuny vznikly ještě v několika městech ( Lyon , Marseille , Toulose ) , ale potlačeny , vše vedelo k izolaci Paříže.
Po uzavření míru s Německem příprava vládních vojsk ve Versailles na odvetu ( Bismarck propustil část zajatců ) , Bismarck jim také umožnil útok přes jejich pozice - útok na Paříž 21. 5. 1871 - Májový týden , komunardi podlehli ( poslední zastřeleni u zdi nářků PÉRE LACHAISE ) , hromadné popravy - 30 000 mrtvých, deportace 1000 na nucené práce do kolonií Francie po roku 1871 - hospodářská krize , museli zaplatit velké válečné náhrady ( 5 mld franků ) , 1875 přijata nová ústava zakotvila silný prezidentský systém ( zvolen MacMahon ) , posílil také senát , roku 1877 vyvrcholila krize , parlament dokonce rozpuštěn , konaly se říjnové volby - převahu získali republikáni - Francie se hlásí k odkazu VFBR ( hymna Marseillaisa ) , volby do parlamentu na zákl. všeobecného volebního práva pro muže.( pro všechny mentálně zdravý lidi jak říká prof. Škoda ). Na začátku 80. let dochází ke stabilizaci hospodářské situace , ovšem proti umírněné republikánské vládě se začíná formovat opozice - NACIONALISTÉ ( P. Deroulede ) - kritika smířlivosti vůči Německu a opozice zleva - George Clemenceau - proti omezení moci prezidenta. Roku 1880 začala obnova akcí dělnického hnutí - roztříštěnost ( radikální Blanquisté a Marxisté - sociál . požadavky ) , roku 1905 vzniká jejich jednotná politická strana - JEAN JAURÉS.
Roku 1894 tzv. Dreyfusova aféra ( čti drefis nebo draj ) - důstojník židovského původu , obviněn lživě ze špionáže ve prospěch Německa - rozsudek ovlivněn rasovými předsudky , strana radikálů a socialistů prosadili obnovení procesu 1899 omilostněn ( bůh ví , čeho se dočkáme v kauze Kájínek ) a 1906 plně rehabilitován.

Zahraniční orientace - protiněmecká orientace , sblížení s Anglií a Itálií , 2. největší koloniální říše světa - SZ Afriky , Madagaskar , Vietnam , Kambodža , Indočína - nejsou to kolonie bohaté a Francie je nevyužívá tolik jako Anglie.


Sjednocení Itálie

- po neúspěšných bojích za svobodu a sjednocení ve 20, a 30, letech a po nezdařené revoluci roku 1848 trvala politická nejednotnost ( 8 celků ) , většina severní Itálie je pod nadvládou Rakouska ( rakouský císař vystupuje jako ochránce papeže ) , ve středu Apeninského poloostrova se nachází papežský stát + malé , formálně samostatné státy ( vláda vedlejší linie habsburského rodu ) , na jihu Itálie a na Sicílii ( král. obojí Sicílie ) vládnou španělští Bourboni . Roztříštěnost - brzda hospodářského rozvoje , nutnost obnovit národní hnutí za sjednocení .
Rozdílná hospodářská vyspělost - nerovnoměrný vývoj, na severu převaha průmyslu ( v důsledku průmyslové revoluce vznikají nová odvětví - Hutnictví , strojírenství ) , naproti tomu je jih značně opožděný , hlavně zemědělství. V čele sjednocovacího procesu hospodářsky nejvyspělejší , jediný italský stát - Sardinské království - savojská dynastie , od roku 1849 Viktor Emanuel druhý , rádce a ministerský předseda v sardinském království hrabě Cavuor se dohodl s Napoleonem třetím ( za slib Savojska a města Nizzy ) , vyhlásili válku Rakousku , Itálii dokonce podporovala Anglie ( hospodářské důsledky ) a Rusko ( důsledek jednání Rakouska v Krymské válce ) , roku 1859 krátká vítězná válka , porážka Rakouska u Magenty a Solferina - mír v Curychu , k Sardinskému království připojena Lombardie na úkor Rakouska a Milán
- současně propukla národní revoluce ve stř. Itálii - svrženi prorakouští místodržící , území bylo připojeno k Sardinii , revoluce se také rozšířila i do jižní Itálie , na jaře roku 1860 zde vypuklo povstání rolníků na Sicílii proti bourbonskému králi Františku druhému , legendární pochod 1000 dobrovolníků v červených košilích , obsazeno Palermo , v září postup do Neapole - všeobecné povstání , vítězství nad vojskem neapolského krále - diktaturskou moc v jižní Itálii složil Garibaldi do rukou Emanuela druhého , území tedy připojeno k Sardínii , do konce roku sjednocena většina Itálie , v březnu 1861 vyhlášeno v Turíně italské království v čele se Sardinským král. , Napoleon vystopil proti připojení Říma. Sjednocení shora dokončeno roku 1866 - připojeno Benátsko ( po válce Rakouska s Pruskem , Itálie spojenec Pruska ) , roku 1870 byl obsazen papežský stát s Římem - po porážce Francie - Napoleon zbaven moci , papežovi vyhrazen pouze Vatikán , v lednu 1871 sjednocení dokončeno , hlavní město Řím.


Sjednocení Německa

- po porážce revoluce roku 1848 odvrat a rezignace od politického života až do konce 50.let , oživení po volbách do zemského sněmu - vítězem se stali liberálové podporováni demokraty - jednání o budoucnosti německého národa a společnosti , vhodná situace - oslabení Rakouska ( porážky v Itálii ).

Překážky : rakouský vliv v německé federaci , obava Rakouska , Francie a Ruska ze silného Pruska , obava i menších německých států , zvl. katolických na jihu z protest.

Pruska 3 různé koncepce sjednocení -
a. revoluční a demokratické řešení ( jednotná demokr. republika
b. monarchistické maloněmecké řešení ( sjednocení pod nadvládou Pruska - Bismarck )
c. velkoněmecké řešení ( sjednocení pod nadvládou Habsburků ) v 50. a 60. letech probíhá v Německu průmyslová revoluce - vzrůst průmyslu , zvláště těžkého ( uhlí , hutě , zbrojařství ) , rozvoj dopravní infrastruktury , vznikají nová průmyslová centra. Využití technického pokroku k vyrovnání průmyslu Anglie + výbojná politika junkerů ( velkostatkářská aristokracie ) - ušetřeni povinnosti platit daně , ovládli státní správu a vojsko. 1850 sice králem schválena ústava s parlamentem , ale stát byl ovládán Junkery a průmyslovými podnikateli. Roku 1853 došlo k obnovení německého spolku v čele s Rakouskem ( Prusko ale hospodářsky silnější ) , a proto roku 1859 vznikl celoněmecký Národní spolek bez účasti Rakouska , který se vyslovil pro sjednocení pod Pruskou nadvládou. V Prusku vládl král Vilém první ( 1861 - 1888 ) , od roku 1871 císař , hohenzollernská dynastie , Roku 1862 jmenován ministerským předsedou mluvčí junkerů a průmyslových podnikatelů Otto von Bismarck - železný kancléř , měl cíl sjednotit Německo krví a železem - tj. dynastickými válkami , násilím a vojenskou silou ( maloněmecká koncepce bez Rakouska ) a učinit Německo nejmocnějším státem v Evropě , byl to odpůrce parlamentního zřízení , proti demokratům a liberálům , nejdříve s Rakouskem spolupracoval , 1864 společná válka proti Dánsku o Holštýnsko a Šlesvicko - v obou zemích propuklo nacionalistické hnutí , nejdříve sice Dánové porazili rakouské loďstvo u Helgolandu , poté však utrpěli porážku od Prusů , v srpnu 1865 dohoda v Badgasteinu , Šlesvicko Německu , Holštýnsko Rakousku. Vznikají spory o získaná území , záminka k Prusko-rakouské válce , Bismarck si nejříve zajistil neutralitu Francie a Ruska , spojenectví Itálie ( slib Benátska ) , a začal tvrdit , že Rakousko v dánské válce nehrálo žádnou roli , tudíž si Holštýnsko nezaslouží. Rakousko nebylo schopné Prusku odporovat , porážky na Jizeře , u Náchoda , České Skalici a u Sadové - 3. 7. 1866 , Rakousko zdecimováno , 23. 8.pražský mír. Prusové vyhráli díky lepším zbraním ( jehlovky - zadovky Rakousko používalo ládovačky . - vznikl severoněmecký spolek ( nadvláda Pruska ) - 21 německých států na sever od Mohanu , samostatnost jednotlivých států , ale celní jednota , jednotná měna a zahraniční politika. Pruský král byl prezidentem spolku , nová ústava - všeobecné volební právo pro muže při volbách do Reichstagu , ale vláda není odpovědná poslancům , ale panovníkovi. Bismarck věděl,že jestli chce získat celé Německo , musí porazit Francii. Podnět : Po sesazení Bourbonů ze španěl. trůnu nabídla španěl. vláda roku 1868 trůn bratranci Viléma prvního , princi Leopoldovi , proti tomu vystoupila Francie , nesouhlas s kandidaturou Hohenzollernů ( obava ze silného souseda ) , Napoleon třetí byl k válce vyprovokován tzv. Emžskou depeší - depeše pruského krále Bismarckovi o rozhovoru s francouzským vyslancem , odeslaná z Bad Ems 13. 7. 1870 , o kandidatuře Hohenzollernů na španěl. trůn - kandidatura byla odvolána , francouzský vyslanec však usiloval o prohlášení , že ani v budoucnu se nebudou Hohenzollernové ucházet o španěl. trůn. To Vilém odmítl , Bismarck depeši zkrátil , zkreslil její smysl a zveřejnil ji. Napoleon se dostává do pozice útočníka , cíl Pruska bylo sjednotit Německo a ovládnout fr. pohraničí.
Lépe organizovaná pruská armáda převzala iniciativu , oblehla Štrasburk , v červenci byla obklíčena fr. armáda u Mét , 2. fr. armáda ( přítomnost Napoleona třetího ) byla poražena v září u Sedanu , v lednu 1871 podepsáno příměří , 18.1. 1871 – „Druhá říše“ - Německo bylo sjednoceno , císařem se stal dosavadní král Vilém první , Prusko získalo Alsasko a Lotrinsko , nechalo si zaplatit válečné náhrady ( 5 mld franků in gold ) , na území Francie byla přítomna pruská armáda do té doby , dokud nebyl splacen celý dluh.

Německo - federace 25 států ( 22 + 3 svobodná města ) s vlastními představiteli , každý stát měl své reprezentanty v senátu - Bundesrat , do sněmu Bundestag se volilo vš. volebním právem pro muže od 25 let , senát mohl vetovat všechny usnesení sněmu , rozhodující pozice Pruska , předseda říšské rady byl Bismarck.


c.

Vznik Rak - Uherska

1866 - porážka Rakouska ve válce s Pruskem ( ztráty Rakouska činili 54 000 , Pruska pouze 9 000 )
Rakousko ztratilo vliv v Itálii ( Benátsko ) a v Německu. Maďaři byli během války pasivní , válčit se jim nechtělo a proto bojkotovali válku. - vnitřní slabost monarchie - nutnost stabilizace , tj. vyřešit uherskou otázku ( neústupnost Maďarů ), požadavky Čechů ( federalizace ) zamítnuty , přestože na rozdíl od Maďarů bojovali - větší obava z Uherska.
- návrh představitele maďarské opozice hraběte Andrassyho na dualistické uspořádání monarchie - DUALISMUS.
- říše rozdělena na 2 celky podle říčky Litavy na Předlitavsko ( České země , Rakousko , Dalmácie ) a na Zalitavsko ( Maďarsko , Slovensko , Sedmihradsko , Chorvatsko ).Rakousko - 21. 12. 1867 - prosincová Ústava ( uzákoněn dualismus ) , parlamentní stát ( oslabení moci panovníka ) , říšská rada ( dříve poradní orgán ) se stala parlamentem s panskou a poslaneckou sněmovnou ( schvalování zákonů a daní ), svoboda podnikání , slova , tisku a vyznání , zřízen říšský ( zemský ) soud - justice odloučena od státní správy – nezávislost soudců. Pravomoci císaře : nebyl odpovědný parlamentu , rozhodoval o zahraniční politice a armádě.
1868 - vyhlášena všeobecná branná povinnost ( voj. služba na 3 roky ) , 1869 - uzákoněna povinná 8 letá školní docházka. Pro Rakousko a Uhry - společný panovník , armáda , měna , zahraniční politika.

Uhersko - částečná politická samostatnost - vlastní vláda ( pro záležitosti Uher ) , císař Franz Josef druhý korunován uherským králem , hrabě Andrassy se stal premiérem. Byla zostřena maďarizace - útisk nemaďarských národů , zhoršil to 1868 národností zákon - maďarština se stala úředním jazykem , slovenské školy zrušeny.

Češi - byli nespokojeni , hodně jich padlo v bitvě u Sadové a všechnu smetanu slízli Maďaři , začali jednat s Rakouskem o vyrovnání ( trivialismus ) - Vídeň byla dokonce nakloněna k ústupkům , 1871 vznikly tzv. fundamentální články – slib vlastní zemské vlády , že bude přijat národostní zákon ( na ochranu němců v Čechách ) , souhlas císaře s jeho korunovací na českého krále - neúspěch - protestní akce Němců v Čechách ( pocit ohrožení , obava ze ztráty výsadního postavení ) a protestní akce uherských politiků ( obava z nár. hnutí na Slovensku ) , císař kapituloval , ke korunovaci nedošlo. Přispěl tomu také zásah Bismarcka - proti posílení slovanských národů - obava z příklonu k Rusku.


d.

Vznik vojenských paktů

Německo - nejagresivnější stát , 2. průmyslová velmoc po USA , mělo však málo kolonií , ale velké sebevědomí ,hospodářský vzestup , k tou ještě vojenská síla.

Rak - Uhersko - velmoc poměrně zaostalá , ve stínu Německa , jeho expanze hlavně směřovala na Balkán.

Rusko - snaha vytlačit Rakousko z Balkánu , hospodářsky a politický nejslabší velmoc , továrny ovládají ANG , FRA , SRN.

Francie - příprava na odvetu proti Německu , snaha získat zpět Alsasko a Lotrinsko ( uhlí a ruda ).

Británie - největší koloniální velmoc , ovšem ztráta průmyslového prvenství , úsilí zvětšit kolonie - zřizovány Dominia ( kde byla převaha přistěhovalců ).

1873 - tzv. spolek 3 císařů v Berlíně ( k izolaci Anglie a Francie ) - předpoklad politické spolupráce , ne však vojenské - značné zájmové rozpory , krize za Rusko - Turecké války 1877 ( Vilém první , Franc Josef , Alexandr druhý ) 1879 - Německo s Rakousko- Uherskem uzavírají pakt ( tajná smlouva ) , jestliže bude jeden ze států vést válku , zůstane ten druhý vůči němu neutrální ( namířeno proti Francii a Rusku ) - DVOJSPOLEK.
1882 se ke dvojspolku přidává Itálie ( válčili s Francií o kolonie v Sv Africe - Etiopie a Eritrea ) - vznik TROJSPOLKU.Členské státy se zavázaly , že nepřistoupí na jakoukoliv dohodu namířené proti některému z nich a že si poskytnou vzájemnou pomoc v případě napadení třetí mocností. Po vypuknutí války vyhlásila Itálie neutralitu , 1915 přešla dokonce na stranu Dohody. - také snaha získat nové kolonie , aby mohli více prosperovat , v této době má kupodivu Německo dobré vztahy s Anglií. Naproti tomu- 1893 dohoda Francie s Ruskem o vzájemné pomoci, obě země se nacházeli v izolaci, obava z Německa
Roku 1904 - tzv. srdečná dohoda - dohoda spojenectví Anglie s Francií proti Německu , urovnání vzájemných sporů v Africe , obava z Drang nach osten. Anglie začíná mít také strach z Německa ( začalo mohutně zbrojit ) , také začalo Německo vyrábět lodě ve velkém , obava Anglie ze ztráty vedoucího postavení na moři , již Německo nepodporuje. 1907 - Anglie podepisuje dohodu s Ruskem - urovnání sporů o kolonie v Asii , vznik TROJDOHODY