referát


Albert Schweitzer

(HTML náhled)

Albert Schweitzer

Narodil se 14. Ledna 1875 v Kaysersbergu v Horním Alsasku v rodině faráře. Už v raném věku ho otec a oba dědečkové připravili na hudební dráhu. V pěti letech se učil hře na klavír, v osmi začal hrát na varhany pod záštitou dědečka z matčiny strany, který byl nejen hudebníkem, ale zabýval se také technikou stavby varhan, čímž podnítil zájem u malého Alberta. Jeho pozdější učitel varhaník Eugéne Munch v něm vzbudil obdiv k Bachovu umění, kterému se později často věnoval. Základní škola ho připravila k studiu na gymnasiu, kde byl nejdříve dost špatným studentem. Po maturitě v roce 1893 vystudoval teologii a filosofii na Štrasburgské universitě. Během studia se mimo jiné zabýval Bachem, Goethem, Kantem a životem Ježíše Krista.

Ve třiceti letech, kdy získal světovou popularitu svými varhanními koncerty, náboženskými názory i množstvím filosofických, teologických a hudebních literárních děl (mimo jiné životopis J. S. Bacha a J.W. Goetha), se rozhodl vystudovat lékařskou fakultu. V roce 1913 získal doktorát z medicíny a se svou manželkou H. Bresslauovou odjel do Afriky do Lambaréne, kde založil a po celý zbytek života řídil nemocnici pro tamní černošské obyvatelstvo, protože cítil, že musí pro lidstvo vykonat více než dosud a odčinit část toho, co Evropa ve svém kolonialismu v Africe napáchala. Během pobytu v Lambaréne i v kratších či delších pausách v Evropě napsal mnoho publikací filosofických, teologických, humanistických i o svém životě v Africe (Lidé v pralese) a pořádal varhanní koncerty (pokud byl v Evropě). Většinu života ovšem strávil v Lambaréne. Za svůj život tu vybudoval nemocnici, která byla schopna pojmout až několik tisíc pacientů včetně vesnice pro malomocné.

V době první světové války, otřesen hrůzami, kterých je tzv. civilizovaná společnost schopna, sepsal filozofické dílo, v němž popsal úpadek kulturních hodnot ve světě a formuloval svoji filozofii úcty k životu ve všech jeho formách, která má eticky cítícího člověka vést k tomu, aby se choval co možná nejšetrněji ke všem živočichům i rostlinám.

Snad největší poctou ze všech, co kdy Albert Schweitzer získal, pro něj bylo udělení Nobelovy ceny míru roku 1952. Když v noci ze 4. na 5. září necelých osm měsíců po svých devadesátých narozeninách zemřel, ztratil svět člověka, který pro něj udělal tolik co málokdo jiný. Ztratil velikého humanistu, stoika a osobnost velkého mravního cítění. Asi nejlépe vyjadřuje Albert Schweitzer svůj postoj k životu svými vlastními slovy: "Cos komu učinil dobrého, to zůstává."

Lit. pramen: Wondrák, Eduard: Portréty - Albert Schweitzer, Nakladatelství Orbis, Praha, 1968.