referát


Marie Antoinette

(HTML náhled)

Marie Antoinette

Marie Antoinette Josefa Johanna Rakouská se narodila ve Vídni 2. listopadu 1755 v 1930 jako dcera Marie Terezie a Františka Štěpána Lotrinského. Už od narození byla předurčena k tomu, aby se stala ženou francouzského Dauphina Ludvíka (později XVI.). Vyrůstala na okraji Vídně na rakouském dvoře v Schönbrunnu, odkud se 19. dubna 1770 vydala již jako manželka Ludvíka, provdaná v zastoupení, do Paříže. Bylo jí dáno jen povrchní vzdělání zcela zaměřené na očekávanou roli francouzské královny. (Vyjednání toho sňatku bylo do značné míry diplomatickým zázrakem).

Do Francie odešla vybavena svou krásou a dokonalou znalostí francouzštiny. V Paříži ji čekal její manžel Ludvík - ubohý, obézní, hrubý, necitlivý, nespolečenský, nepřitažlivý, slabošský, plachý, nerozhodný, liknavý, váhavý a z počátku přezírající patnáctiletý mladíček, který oproti své manželce nenáviděl divadlo, tanec a hudbu. Jeho jedinými zálibami byly kovářské práce a lov. Na jeho obhajobu je nutno říci, že měl velice rád své děti. Marie Antoinette se od počátku netěšila příliš velké popularitě. Pro francouzskou veřejnost to byla "rakouská děvka", která přišla hájit zájmy rakouské monarchie před zájmy francouzskými. Postupem času byla obviněna ze všech myslitelných i nemyslitelných zločinů. Na druhou stranu naprosto neznala poměry mezi chudinou. O tom svědčí její reakce na stížnost pro zoufalý hlad a nedostatek chleba, když prohlásila: "Když není chleba, ať tedy jedí koláče."

Není divu, že se Marie Antoinette, zavržená svým manželem, nenáviděná širokou veřejností, znuděná a otrávená denním režimem na francouzském dvoře ve Versailles, kde neměla trochu soukromí, uchýlila do Malého Trianonu, maličkého zámečku v zahradách Versailles, kde žila jako "soukromá osoba". Začala chodit na plesy, kde zůstávala dlouho do noci, hrát hazardní hry, při kterých prohrávala značné částky, a podnikat dlouhé vyjížďky na koni. Tím vším se však snažila jen utopit svou samotu a utrpení nad bezohledným přehlížením Ludvíka a nikoli záměrně potlačovat možnost otěhotnění. Jejich manželství zůstalo dlouho nenaplněné. Až když v zimě roku 1778 Marie Antoinette osm let po svatbě otěhotněla, podvolila se na radu lékařů klidnějšímu způsobu života a upustila od zhýralých a rozmařilých radovánek, kterými tolik znepokojovala svou matku a Mercyho, rakouského vyslance ve Francii, který také fungoval jako informátor Marie Terezie. 19. prosince v 1130 Marie Antoinette konečně porodila své první dítě, na které čekala celá Francie. Holčička dostala jméno Marie Terezie Charlotta. 29. listopadu 1780 zemřela Marie Terezie, což byla pro její dceru těžká rána. Během následujících šesti let se Marii Antoinette narodily další tři děti: Ludvík Josef Xavier François, Karel Ludvík vévoda Normandský, který byl pravděpodobně synem jejího milence švédského hraběte Axela Fersena, a Sofie Helena Béatricie, která rok po narození zemřela.

14. července 1789 se již tak napjatá politická situace vyostřila a byla dobyta pařížská věznice Bastila. Od této chvíle se královská rodina nemohla cítit ve Francii bezpečně. 6. října 1789 byla přesídlena do paláce v Tuileriích a 20. června 1791 podnikla nezdařený pokus o útěk. Později se královská rodina dostala do věže Templ, odkud byl 21. ledna 1793 osmatřicetiletý Ludvík eskortován ke gilotině na tehdejší náměstí Revoluce a popraven (dříve náměstí Ludvíka XVI.; nyní náměstí de la Concorde). O devět měsíců později 16. října 1793 po dlouhém trýznivém věznění následovala svého manžela i Marie Antoinette. Její syn Ludvík (XVII.) zřejmě později zemřel v Templu.

Za svého života i dlouho po smrti byla Marie Antoinette považována za ztělesnění všech možných neřestí a nectností. Naproti tomu v devatenáctém století byly napáchané křivdy způsobem, který z ní udělal svatou mučednici. Každopádně byla Marie Antoinette rakouskou politikou z čistě pragmatických důvodů provdána do Francie za účelem alespoň částečného znemožnění války mezi Rakouskem a Francií a kvůli hájení rakouských zájmů ve Francii. Vskutku nezáviděníhodná úloha!

Lit. pramen: Farrová, Evelyn: Marie Antoinette a hrabě Fersen, Nakladatelství BB art, 1996.