referát


Nero Claudius Drusus Germanicus

(HTML náhled)

Nero Claudius Drusus Germanicus

Jsme v Římě v císařském paláci. Tehdejší juliánský kalendář ukazuje 13. 10. Kristovi by bylo 54 let. Obrovská Říše římská ještě stále funguje díky dlouhé nedávno skončené vládě císaře Augusta. Dosavadní císař Augustův vnuk Claudius je, aniž to tuší, na sklonku své vlády a života. V sídle dvora je právě opulentní hostina jedna z takových, které končívají až dlouho k ránu. Claudiova manželka Agrippina mladší matka následníka trůnu Nerona, kterého Claudius ve 13 letech adoptoval, se rozhodla důvěřivého nic netušícího manžela zbavit. Claudiův další chod: hříbky s omáčkou, které tolik miluje, budou jeho posledním jídlem. Nero netrpělivě čeká, až se ujme vlády…

Nejprve za něj vládla matka, ale i po nástupu na trůn se choval rozumě zejména pod vlivem svého vychovatele Seneky. Postupem času se však začaly projevovat jeho záporné charakterové vlastnosti jako intrikánství, krutost a samolibost. Když se mu zprotivila manželka Octavia vlastní dcera Claudia nechal ji poslat do vyhnanství a posléze zavraždit. Vzal si poměrně extravagantní Poppaeu Sabinu, která žila nedaleko Pompejí, kde měla oslí farmu, která produkovala mléko pro její pověstné koupele. Nero trpěl přehnanou představou o vlastní důležitosti a své teatrálně exhibicionistické sklony projevoval na své postavení dosti nevhodnou formou: Stýkal se s herci a často i sám hrál, během jeho výstupů nesměl nikdo opustit hlediště ani z kritických důvodů (ženy dokonce rodily v hledišti). Nakonec i sám tvořil, jeho díla ovšem za moc nestála. Jako správný milovník klasické řecké kultury podnikl nákladnou výpravu, kde měl četná vystoupení a Řekům dokonce odpustil daně.

Když Nero zjistil, že matku k vládnutí nepotřebuje, začala mu překážet. Nejprve se v roce 55 zbavil Britannika, vlastního syna císaře Claudia a právoplatného dědice trůnu, pak i své matky, kterou se nejdříve pokusil utopit, ale když přežila nechal ji r. 59 zavraždit na jejím vlastním venkovském sídle.

V roce 64 strávil 3 čtvrtiny Říma katastrofální požár. Jeho vznik vysvětlovalo několik verzí: Podle jedné jej založil sám Nero, který plánoval město přestavět a přejmenovat na Neropolis a vystavět nový rozsáhlý císařský palác. Podle další Jarmilou Loukotkovou zpracované verze jej nechal založit opět Nero, když zjistil že se město před jeho ohlášenou návštěvou vylidnilo (resp. poschovávalo). Další fáma popisuje jak císař použil požáru jako kulisy pro svůj teatrální výstup kdy recitoval své verše doprovázeje se na lyru. Jako obětní beránek pro rozhořčenou veřejnost posloužila kontroverzní skupina křesťanů, která se následně stala velmi pronásledovanou. Skutečnou pravdu se už zřejmě nedovíme, ale fakt, že nový velkolepý "Zlatý palác" - rezidence císaře byl opravdu na ploše několika čtvrtí bývalého Říma postaven, dobře ilustruje Neronovu povahu a jeho zálibu ve velikášství a nádheře.

Po odhalení protistátního spiknutí r. 65 začal císař běsnit. Pokud dříve likvidoval vlivné lidi kvůli majetku, který zkonfiskoval, nebo z pouhého intrikánství, nyní poznal nejistotu vládního teroru celý Řím. Všechny vyšší vrstvy ale i bezvýznamní plebs mohli být odvlečeni za sebemenší podezření nebo udání, aniž by je později po zatknutí někdo z blízkých viděl. Mučení, věznění a popravy probíhaly téměř nepřetržitě celé dny. Příkaz k sebevraždě dostali i Titus Gaius Petronius "Arbiter" básník a Neronův přítel a Lucius Annaeus Seneca filosof a Neronův bývalý vychovatel.

Když Neronovo řádění dostoupilo vrcholu a římská politika se stala neúnosnou, vypuklo proti němu povstání, které začalo v Galii. Císař byl prohlášen za nepřítele státu a r. 68 spáchal sebevraždu. Jeho tradující se poslední slova dokládala jemu vlastní nebetyčnou samolibost: "Qualis artifex pereo!" - Jak všestranný umělec ve mně hyne!

S Neronem končí i vláda Julijsko-Claudijské dynastie, kterou na jevišti dějin vystřídá dynastie Flaviovců. Řím vstupuje do další etapy své velkolepé historie…


Fingované curriculum vitae

Takto nějak by mohl, při troše fantazie, vypadat Neronův vlastní životopis. Jde pouze o mou představu, a proto budu vděčná za jakékoli vaše faktické či jiné připomínky k autenticitě.

Jmenujeme se Nero Claudius Drusus Germanicus. Toto jméno jsme přijali v roce 803 po založení Říma, když jsme byli adoptováni císařem Claudiem. Narodili jsme se 4. prosince (podle juliánského kalendáře) roku 790 po založení Říma jako Lucius Domitius Ahenobarbus. Náš vlastní otec Gnaeus Domitius Ahenobarbus pocházel z velmi vznešené a starobylé rodiny. Naše matka Agrippina mladší byla dcerou slavného vojevůdce Germanica a pocházela z vládnoucí Juliovsko-Claudiovské dynastie. Naším strýcem byl císař Caligula, prastrýcem císař Tiberius a pradědem sám vznešený Augustus.

Krátce po tom, co nás Claudius s matkou povolal z vyhnanství, nám zajistil vzdělání u věhlasného filozofa Lucia Annaea Seneky. Již od dětství jsme projevovali nemalý všestranný talent. Zejména jsme vynikali v básnictví, hře na lyru a v umění dramatickém.

Vlády jsme se ujali po smrti svého adoptivního otce císaře Claudia v roce 807 po založení Říma. Za začátku jsme byli nuceni řídit se radami své matky, ale když proti nám roku 812 osnovala spiknutí, museli jsme ji s velikou lítostí nechat odstranit. V roce 815 po založení Říma nás opustili naši dosavadní rádci Seneca a Burrus a vystřídali je Faenius Rufus a Gaius Ofonius Tigellinus. Krátce poté jsme se rozvedli s naší dosavadní manželkou Octavií a pojali za choť krásnou zlatovlasou Poppaeu Sabinu.

V roce 817 po založení Říma zachvátil hlavní město věčného impéria katastrofální požár, který založila komunita zvrhlých, pro hladové lvy vhodných křesťanů a díky kterému se uvolnil prostor pro náš nový velkolepý palác. Rok poté bylo odhaleno ohavné spiknutí proti nám a všichni jeho strůjci byli potrestáni včetně slavného Seneky.

Zdrceni poměry v Římě a necítivše se bezpečně v jeho zdech, odjeli jsme na cesty po Řecku, kde jedině mohli pochopit Nás a naše vlohy všestranného umělce. Když se situace v Římě stala neúnosnou, musili jsme opustit milované Řecko a vrátit se do paláce.

Jenže vše se nějak zvrhlo: celá říše se proti nám obrátila, senát nás prohlásil za nepřítele státu a odsoudil nás k trestu smrti ubičováním! Nenalézavše jiné východisko, dobrovolně jsme se odebrali do říše stínů: O jak všestranného umělce svět přišel!

Naši životní pouť jsme žili řádně a zbožně. Vládli jsme spravedlivě a zodpovědně a věčná říše římská pod naší rukou vzkvétala. A proto se ucházíme o přijetí na Elysejské nivy a doufáme v přímluvu svého praděda božského Augusta. Předkládáme své curriculum vitae k posouzení velkému Plútónovi a soudcům zemřelých a doufáme v kladné vyřízení.

Všemi bohy milovaný
Nero Claudius Drusus Germanicus

Lit. pramen: Grant, Michael: Římští císařové, Nakladatelství BB art, Praha, 2002