referát


Nacionalismus

(HTML náhled)

NACIONALISMUS ( nationalism )

Cit a ideologie oddanosti národů a jeho zájmům. Teorie, podle které by měl být základem státu ( patrně každého státu ) národ a národ by měl být konstituován jako stát. Tedy pokus stvrdit národní identitu politickým činem. Národní identita je něco víc než pouhý fakt národa: znamená nejen územní celistvost, společný jazyk, zvyklosti a kulturu, což je pro ideu národa nepostradatelné, ale také vědomí o nich, jako toho, co určuje jednotlivá práva a vazby k tomuto národu. Někteří mají zato, že toto vědomí má ospravedlnit způsoby, jakými se lidé sdružují k těsnějšímu spolužití v rámci národa. ( Ve své extrémní podobě může být nacionalismus zdrojem etnocentrismu nebo dokonce rasistické ideologie. )

Často se soudilo, že nacionalismus je politickou reakcí napoleonské výboje do Evropy a na rozpad staletí trvajících středoevropských říší. Avšak je to zavádějící představa, má-li například vést k závěru, že ideologie národního sebeurčení neexistovala v Evropě již před Napoleonem nebo že se nezávisle vyskytovala někde jinde. Pravděpodobněji zní, že z napoleonských pokusů o ovládnutí Evropy vzniklo spojení nacionalismu a právních a politických ideálů národního státu. Tyto ideály se pokoušejí nalézt prvky občanských povinností a politické identity v pocitech oddanosti, které v jistém smyslu nejsou zcela politické, neboť se týkají představ kulturních, zeměpisných a etnických. Děje se tak při hledání sil působících mezi lidmi jako pojítko, účinnější než jakýkoliv vždy odvolatelný souhlas lidí s vládou nad nimi, obecnější než jakákoliv pouze osobní náklonnost a dostatečně veřejných , aby se mohly stát základnou politických institucí a práva.

Proti nacionalismu bývá kladen patriotismus. Můžeme mluvit o řadě kontrastů, například o pozitivní citovou vazbu (patriotismus) a ideologii národní nadřazenosti (nacionalismus); nebo mezi úctou k politickým institucím a právu (patriotismus) a pocitem přináležitosti k rase, jazyku a národním zvyklostem (nacionalismus). Moderní nacionalismus je často velmi tvrdě odsuzován, a to například pro jeho pokusy založit občanské povinnosti čistě na sociálních (tedy mimo politických vazbách), dále pro jeho údajný iracionalismus, pro to, jak se staví proti univerzalistickým doktrínám, anebo kvůli tomu, že jsou v něm zárodky válkychtivosti či imperialismu. Patriotismus lze pokládat za prospěšnější alternativu, totiž za cit, který vyplňuje propast mezi závazky, které jsme na sebe vzali, a poslušností která se po nás vyžaduje aniž by bylo třeba uchylovat se k bojechtivému pomyslu národní integrity. Avšak jak pojmu nacionalismus tak i pojmu ,,patriotismus" se užívá nepřesně jsou často definovány jako slučitelné, tj. mohou se doplňovat.



Baar, Vladimír: Národy na prahu 21. století: emancipace nebo nacionalismus. Ostravská univerzita (?), 415 s.
Hobsbawn, E. J: Národy a nacionalismus od roku 1780. Brno 1990, 207 s.
Kořalka, Jiří: Co je národ? Praha 1969, 77 s.
Ugrešicová, Doubravka: Kultura lží: antipolitické eseje. Praha 1999, 305 s.
Gellner, Arnošt: Národy a nacionalismus. Praha 1993, (?).


Slezská univerzita Opava
Filozoficko - přírodovědecká fakulta

jméno: Pavel Holík
Obor: Historie odborná
Ročník: 2001/2002